113 C 18/2020-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 500 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně (dříve [právnická osoba]) tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 10. 2018, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaná měla od žalobkyně pronajata zařízení, a to [anonymizováno 8 slov] a přístupovou kartu [číslo]. Převzetí těchto zařízení žalovaná stvrdila svým podpisem na formuláři o provedení ze dne 28. 11. 2017. Žalovaná měla povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy pronajatá zařízení žalobkyni vrátit. Protože tak neučinila, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení [anonymizována tři slova] a 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty. Žalovaná byla dne 27. 11. 2018 a 8. 6. 2020 vyzvána k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácená zařízení. Žalovaná smluvní pokuty neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z důkazů předložených žalobkyní, a to ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] kombinovaná televize a formuláře o provedení/převzetí ze dne 28. 11. 2017, má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované technická zařízení uvedená v žalobě, součástí smlouvy o poskytování služeb je i smluvní ujednání o povinnosti uhradit smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za nevrácení karty a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení zapůjčeného set top boxu. Nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 2048 občanského zákoníku, § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaná tvrzení žalobkyně nezpochybnila, rovněž netvrdila, že vyúčtovanou částku uhradila. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě, jako zcela důvodné, vyhověl, když úroky z prodlení přiznal v rozsahu požadovaném žalobkyní. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč dle vyhl. č. 177/1996, 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, celkem 2 089 Kč.