13 C 258/2021-38 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svým návrhem domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 1 331,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 331,04 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení a částku 100 Kč. Tvrdila, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 28. 11. 2011 a platných obchodních podmínek dodávala žalovanému plyn pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese [adresa]. Za období od 3. 2. 2020 do 29. 6. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [variabilní symbol] částku 173,55 Kč, následně na základě informací poskytnutých provozovatelem distribuční soustavy byla uvedená faktura opravena daňovým dokladem [variabilní symbol] dne 15. 9. 2020 na částku 1 331,04 Kč, opravný daňový doklad se stal splatný dne 5. 10. 2020. Na základě smluvních ujednání vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení žalované faktury, vyúčtování provedla dne 20. 10. 2020 pod [variabilní symbol]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z obsahu listinných důkazů, zejména smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 28. 11. 2011, soud zjistil, že mezi účastníky vznikl právní vztah, na základě kterého dodávala žalobkyně žalovanému plyn do odběrného místa na adrese [adresa]. Z dohody ze dne 8. 6. 2020 soud zjistil, že došlo k ukončení smlouvy ke dni 10. 6. 2020. Z vyúčtování ze dne 15. 9. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za dodávky plynu v období od 3. 2. 2020 do 29. 6. 2020 nedoplatek ve výši 1 331,04 Kč se splatností dne 5. 10. 2020. Z vyúčtování ze dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za pozdní úhradu faktury [číslo] se splatností dne 5. 10. 2020. Nárok žalobkyně vyplývá z ustanovení § 2079 občanského zákoníku, § 1970 občanského zákoníku a § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Po provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je oprávněný. Žalovaný odebral na základě smlouvy uzavřené s dodavatelem plyn, tento odběr neuhradil, a proto mu vznikla povinnost dluh uhradit. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, v řízení byla zastoupena advokátem, proto jí soud přiznal náhradu za 3 úkony právní služby ve výši 600 Kč dle vyhlášky č. 177/1996, 3 rež. paušály po 100 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH ve výši 189 Kč dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhradu za soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč.