20 C 311/2020-34 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení shora ve výroku I uvedeného plnění z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], dle které žalovaná po načerpání [částka] měla tyto do [datum] vrátit. Závazek se žalovanou sjednala [právnická osoba], skrze stránky [anonymizováno]. Pohledávku následně postoupila [právnická osoba] (dle žaloby a. s.), a tato pak společnosti žalobkyně. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 14 s přílohou seznamu pohledávek č. l. 16 a samostatně oznámením věřitele [právnická osoba] (dle obchodního rejstříku„ [anonymizováno]“) žalobkyně mínila prokázat postoupení předmětné pohledávky ze [právnická osoba], na žalobkyni. Soud však postrádal důkazní návrhy k postoupení mezi původním věřitelem [právnická osoba], a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Žalobkyně se z jednání omluvila, soud ji chtěl o tomto nedostatku poučit při jednání. V důsledku omluvy proto soud žalobkyni přípisem výslovně poučil o neprokázání skutkového tvrzení, kdy následkem může být zamítnutí celého nároku, přípis byl právní zástupkyni doručen do datové schránky dne [datum]. K dnešnímu dni soud žádné doplňující podání neeviduje. Ostatní důkazy již tedy procesní výsledek řízení nemohly změnit. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně neprokázala, že může předmětnou pohledávkou disponovat, řetězec postoupení od původní věřitelky až k žalobkyni nebyl prokázán jako celek. Nedostatek aktivní legitimace pak soud nevyhnutelně vedlo k zamítnutí celého žalobního nároku pro nedůvodnost. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Té však dle obsahu spisu s řízením žádné náklady nevznikly, tomu pak odpovídá výrok II shora.