24 C 82/2020-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou podanou dne 15. 4. 2020 se žalobkyně domáhala částky 25 920 Kč s příslušenstvím po žalované. Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě přihlášky ze dne 11. 2. 2008 vznikla povinnost platit televizní poplatky dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaná částka představuje dlužné poplatky za celkem 16 televizních přijímačů za měsíce leden, duben, červenec a říjen roku 2019, když právnické osoby platí televizní poplatek čtvrtletně. 2. Žalovaná v odporu nárok žalobkyně neuznala s tím, že nárok není dostatečně specifikován, není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši dlužné částky. 3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. 4. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 1. 4. 2020 vyplývá, že žalovaná se v únoru 2008 přihlásila jako držitelka 16 televizních přijímačů. 5. Dopisem ze dne 26. 11. 2019 žalobkyně zaslala žalované upomínku k zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 25 920 Kč, společně s přehledem předpisů a plateb za období od února 2008 do prosince 2019. Z doručenky ze dne 27. 11. 2019 vyplývá, že dopis byl doručen do datové schránky žalované dne 28. 11. 2019. 6. Z přehledu předpisů a plateb ze dne 26. 11. 2019 vyplývá, že žalovaná neuhradila televizní poplatky za leden až prosinec roku 2019, přičemž dlužná částka činí 25 920 Kč. 7. Právně soud věc posoudil podle § 3 odst. 2, § 5 odst. 4, § 6 a § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se přihlásila jako držitelka 16 televizních přijímačů v únoru 2008 a za rok 2019 řádně neuhradila televizní poplatky za tyto přijímače (135 Kč x 16 x 12 měsíců) a celkem tak dluží částku 25 920 Kč. 8. Pokud jde o omluvu žalované z jednání ze dne 13. 4. 2021, v níž opětovně žádala o odročení jednání s odůvodněním, že její právní zástupce je ve zdravotní neschopnosti, soud tuto omluvu shledal nedůvodnou, neboť žalovaná nedoložila soudu plnou moc svého právního zástupce ani potvrzení o jeho zdravotní neschopnosti. 9. V souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. soud přiznal žalobkyni právo na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 213,62 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 237 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 1 037 Kč a dále hotové výdaje vzniklé v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 11. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. K přiznané náhradě nákladů řízení soud blíže uvádí, že neshledal náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem účelně vynaloženými, když v otázce jejího účastenství v občanském soudním řízení je na ni třeba v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 klást srovnatelné nároky jako na stát a jeho orgány.