12 C 96/2022-23 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se domáhala žalobou rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit částku 4 590 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byla žalovaná z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinna platit podle zvláštního zákona za období od února 2019 do listopadu 2021 ve výši 135 Kč za každý měsíc a kapitalizovaného úroku z prodlení z jednotlivých plateb. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně výslovně v podaném návrhu, žalovaná se k výzvě, která jí byla doručena spolu s žalobou dne 23. 7. 2022 nevyjádřila. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná se v dubnu 2017 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatila platby za období od února 2019 do listopadu 2021 v celkové výši 4 590 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala dopisem ze dne 10. 12. 2021, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když žalobkyni neuhradila poplatky za období od února 2019 do listopadu 2021 v celkové výši 4 590 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ust. § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 590 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 o.s.ř. věta za středníkem a o povinnosti nahradit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.