127 C 30/2020-56 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 9. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet smluvních pokut za nevrácení dvou pronajatých technických zařízení (Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Modem TP-Link TD-W9970B výrobní [číslo]). K vrácení uvedených zařízení ve lhůtě 10 dnů od ukončení smluvních vztahů a zaplacení smluvních pokut v případě nesplnění zmíněných povinností se žalovaná zavázala ve Smlouvě o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] Souhrnu smluvních podmínek pro uzavření smlouvy [číslo] které byly mezi účastnicemi uzavřeny dne 12. 9. 2018 Smlouva byly ukončeny dne 31. 5. 2019, respektive dne 30. 6. 2019. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byly dne 12. 9. 2018 uzavřeny Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] Souhrn smluvních podmínek pro uzavření smlouvy [číslo]. Jejich součástí byla také ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna vrátit do 10 dnů od data ukončení smluv zařízení, která jí byla dočasně poskytnuta za účelem užívání služeb poskytovaných žalované žalobkyní. Pro případ nesplnění těchto povinností žalovanou má žalobkyně podle smluvních ujednání právo vyúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení každého pronajatého koncového zařízení. Smlouvy byly ukončeny dne 31. 5. 2019 a dne 30. 6. 2019, ale žalovaná žalobkyni poskytnutá zařízení nevrátila, přestože byla k tomu, stejně jako k zaplacení smluvních pokut, vyzvána dopisy žalobkyně ze dní 27. 6. 2019 a 11. 7. 2019. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2048 a následujících občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi žalobkyní a žalovanou byly pro případ porušení smluvních povinností sjednány smluvní pokuty, žalovaná své smluvní povinnosti zajištěné smluvními pokutami porušila, ale požadované smluvní pokuty žalobkyni nezaplatila. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 10 000 Kč odpovídající součtu sjednaných smluvních pokut za nevrácení dvou zařízení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.