20 C 325/2022-87 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení plnění z kontokorentní úvěrové smlouvy„ [anonymizováno]“ ze dne [datum], sjednané mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Závazek se stal předčasně splatným dne [datum], kdy byl převeden na úvěrový účet č. [bankovní účet] a splatným [datum]. Žalobkyně se tak domáhala 12 854,10 Kč na jistině, 200 kč na poplatcích/smluvních pokutách, úroků z úvěru 30 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v sazbě 2,5 % ročně z 13 054,10 Kč od [datum] do zaplacení. Soud žalobkyni vyzval k doplnění neúplných skutkových tvrzení, žalobkyně podáním ze dne [datum] a [datum] doplnila, že úvěrový rámec činil dle dodatku ze dne [datum] částku 10 000 Kč a poskytla úvěrovou historii původního úvěru. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání, žalobkyně s jiným postupem již v návrhu nesouhlasila. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo dostatečně prokázáno již oznámením původního věřitele č. l. 37 ze dne [datum] a podacím lístkem č. l. 38. Osud pohledávky či způsob jejího vymáhání před rokem 2019 soudu není zřejmý, pouze z přehledu řízení vyplývá, že pohledávka [právnická osoba] [právnická osoba], již byla v minulosti projednávána pod sp. zn. 39 RO 1579/2006 a následně pod 45 Nc 1344/2009 vymáhána (s tím může souviset částka, o kterou právní zástupce žalovaného v dubnu 2020 upomínal – 77 tis. Kč, soudem bude prověřeno a případná duplicita vyřešena v rámci výkonu rozhodnutí). Žalovaný soudu sám žádnou informaci neposkytnul. Dle registru obyvatel č. l. 67 má žalovaný trvalý pobyt registrován již od roku 2012 Smlouvou č. l. 32 žalobkyně prokázala, že od [datum] původní věřitelka poskytovala žalovanému bankovní služby, zejména běžný účet [anonymizováno] č. [bankovní účet]. 4. Úvěrovou smlouvou č. l. 64 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému zřídila„ spořící“ účet a rovněž úvěr„ Flexikredit“ s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Ve smlouvě není upraven žádný další parametr konkrétní sazbou, s výjimkou podmínky měsíčního kreditního příjmu účtu alespoň 5 000 Kč. Více informací neobsahuje ani leták č. l. 66. Úrokovým lístkem ze dne [datum] (č. l. 35) bylo prokázáno, že jej žalovaný nepodepsal. Podpis žalovaného nenese ani sazebník cen z [datum] na č. l. 51. Žalobkyně na č. l. 59 p. v. až 63 doložila 8 upozornění na překročení povoleného limitu z let 2002 a 2003. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 36) žalobkyně prokázala, že došlo k zesplatnění kontokorentního úvěru a převodu jistiny 12 854,10 Kč na úvěrový účet č. [bankovní účet]. 5. Ohledně historie úvěru soud přihlédl zejména k období od února 2004, neboť tehdy byl úvěr doplacen (nečerpán). Z výpisu účtu č. l. 77 až 85 vyplynulo, že od února 2004 do dubna 2005 bylo žalovanému na úrocích a poplatcích (poplatek za převedení [anonymizováno], úrok z povoleného debetu, úrok z nepovoleného debetu, poplatku za úvěr, poplatku za vymáhání, sankce za překročení povoleného limitu) účtováno celkem 4 426,63 Kč. 6. Právní zástupce žalobkyně prokázal vypracování (č. l. 39) a zaslání (č. l. 41) kvalifikované předžalobní výzvy žalovanému, nápadný je však požadavek na úhradu 76 954,75 Kč, ačkoliv jistina je výslovně uvedena jako 12 854,10 Kč. Dle přehledu řízení žalovaného č. l. 46 je zjevné, že žalovaný byl předlužen již před rokem 2010. 7. Po právní stránce soud nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a původní věřitelka spolu platně sjednali spotřebitelský úvěr ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, z něhož věřitelka plnila řádně, žalovaný nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu a výpisů z účtu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Pokud však byl sjednán úvěr, s výjimkou povinnosti kreditního příjmu 5 000 Kč měsíčně již žádný další parametr platně sjednán nebyl. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, svou povahou blízké smluvní pokutě, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě ceníku/sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Ačkoliv úrok z úvěru je nutnou součástí takového závazku, ve smlouvě nebyl sjednán běžný, ani sankční při překročení úvěrového limitu. Úvěr byl navázán na běžný účet, podmínkou čerpání byl kreditní příjem 5 000 Kč měsíčně (celá poloviny úvěrového limitu), nelze tedy bez dalšího dovodit, že věřitelka by z tohoto produktu (spojeného s poskytováním dalších bankovních služeb a srážením dalších poplatků) neměla prospěch i bez úvěrového navýšení (srov. různě dlouhá bezúročná období u kreditních karet). Žalovaný se platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolal. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Nepodepsaným ceníky/sazebník/obchodními podmínkami pak nebylo prokázáno, že by se spotřebitel s touto povinností při kontraktaci seznámil. Uvádění sazeb ve výpisech či upomínkách již tento nedostatek nemůže zhojit. 8. Soud však nepřiznal úrok ani v náhradní výši, neboť závazek trval i v předchozích letech, žalovaný tak hradil úroky a poplatky, které si věřitelka neoprávněně účtovala od roku 2001. Přepočet veškerých plnění úroků a sankčních úroků v letech 2001 až 2005 však není bez specializovaného softwarového zpracování veškerých intervenujících transakcí možný. Soud proto žalobkyni nepřiznal žádný obchodní úrok, ostatně databáze [příjmení] údaje z listopadu 2001 ani neobsahuje (nejbližší údaj pochází z ledna 2004). Soud proto žalobkyni přiznal soudcovskou úvahou toliko nárok na jistinu, tj. čerpané a nesplacené plnění. Současně jí náleží úrok z prodlení nejméně za období, které sama vymezila, tj. od [datum] do zaplacení, přičemž sazba 2,5 % ročně odpovídá nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbytku žalobu II. výrokem shora zamítnul. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, které jsou ostatně stěžejním důvodem, proč advokát tuto pohledávku zakoupil a vymáhá. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. 10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná jen z menší části (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku cca 33 %), soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Tomu však dle obsahu spisu s řízením žádné takové náklady nevznikly. Soud se proto již ani nemusel zabývat skutečností, že advokát (a jeho rodina) je skrze svěřenecký fond vlastníkem žalobkyně, pohledávky tak nabývá z komerčních důvodů a zjevně se tak nejedná o realizaci práva na zastoupení advokátem, ale naopak o jeho zneužívání na úkor ostatních soutěžitelů (na trhu s pohledávkami, který advokáti v České republice již prakticky monopolizovali, neboť právní zastoupení pro ně nepředstavuje náklad, ale toliko další zdroj zisku).