21 C 249/2021-84 — Okresní soud v Teplicích

1. Manžel se návrhem doručeným soudu dne 9. 9. 2021 domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je hluboce a nenapravitelně rozvráceno a neplní svou funkci. Manžel uvedl, že pracoval na Kypru a prostřednictvím internetu se seznámil s manželkou. Komunikovali spolu půl roku telefonicky, poté dne 24. 5. 2006 uzavřeli sňatek a po třech měsících spolu začali žít na Kypru. Soužití bylo spokojené tři měsíce, potom docházelo k hádkám a manžel nakonec v roce 2010 odešel ze společné domácnosti a vrátil se do České republiky. Od té doby se manželé setkali pouze jednou. Z manželství se žádné děti nenarodily. 2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství nevyjádřila. 3. S ohledem na skutečnost, že oba manželé jsou cizími státními příslušníky, soud předně posuzoval, zda je věcně a místně příslušný k projednání věci. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Podle ust. § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ust. § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Z uvedeného je zřejmé, že je dána pravomoc českého soudu k projednání věci, když manžel je státním občanem České republiky. 4. Z oddacího listu a z výpovědí manžela soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 5. 2006 v [anonymizováno] na Ukrajině před orgánem [příjmení] městské správy justice a je zapsáno v Knize registrací manželství [příjmení] oddělení registrace aktů občanského stavu [příjmení] městské správy justice pod matričním zápisem [číslo]. Z manželství se žádné děti nenarodily. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese Kypru, kde manželka dosud bydlí, manžel bydlí v České republice. Z výpovědi manžela vyplynulo, že manželství účastníci uzavřeli poté, co byli asi tři měsíce v telefonickém kontaktu, seznámili se přes internet. Poprvé se manželé viděli až krátce před sňatkem a začali spolu žít na Kypru ani tři měsíce po sňatku, protože manželka musela vyřídit doklady pro sebe a pro dceru, aby mohly vycestovat. Manželství bylo spokojené krátkodobě, hádky začaly asi půl roku po svatbě, a to v podstatě kvůli každé maličkosti. Manžel se nakonec rozhodl v létě 2010 odstěhovat ze společné domácnosti a od té doby se s manželkou nestýkají. Rok poté se manžel vrátil zpět do České republiky, s manželkou byl od té doby sporadicky v telefonickém kontaktu, kdy se snažil řešit rozvod manželství. S manželkou se viděli naposledy někdy v roce 2013, kdy za ní na Kypr přiletěl, aby jí pomohl vyřídit povolení k pobytu. Manžel dále uvedl, že dnes se domnívá, že manželka si ho vzala z vypočítavosti, aby mohla žít na Kypru O obnovení manželského soužití již nemá zájem, manželku s výjimkou té jedné návštěvy 14-15 let neviděl. Od výslechu manželky soud s odkazem na ust. § 389 odst. 1 věty druhé z. ř. s. upustil. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky k rozvodu manželství jsou v tomto případě splněny. Účastníci fakticky pod dobu posledních cca třinácti let nesdílejí společnou domácnost, společně nehospodaří, intimně se nestýkají, a na obnově soužití nejméně manžel zájem nemá. Manželství je pouze formálním svazkem, je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a soud proto podanému návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Příčinou rozvratu manželství jsou z pohledu soudu rozdílné představy manželů o společném životě a z toho plynoucí trvalé citové odcizení nejméně ze strany manžela, vyplývající ze situace, kdy manželství účastníci uzavřeli v podstatě pouze na základě telefonických hovorů, telefonického kontaktu, aniž by se před sňatkem navzájem osobně poznali. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.