21 C 396/2022-10 — Okresní soud v Teplicích

Manžel se návrhem doručeným soudu dne 15. 11. 2022 domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno, neplní již svou funkci a oba manželé mají záměr dosáhnout rozvodu manželství. Manžel uvedl, že s manželkou mají dlouhodobé neshody a problémy ve vzájemné komunikaci, které vedly k postupnému citovému odcizení a podstatnému narušení manželského soužití. S manželkou spolu více než 12 měsíců nežijí a nevedenou společnou domácnost, ani jeden z nich nemá zájem na obnovení manželského soužití. Poslední společné bydliště manželů bylo v obvodu Okresního soudu v Teplicích. Manželka s rozvodem manželství souhlasila. Z provedeného dokazování, a to z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 26. 10. 2013 před [stát. instituce] a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu [obec] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. Z manželství se žádné děti nenarodily. Manžel ve své účastnické výpovědi uvedl, že neshody v manželství se objevily asi před dvěma lety, s manželkou si přestali rozumět a on si nakonec našel jinou partnerku. Neshody pramenily s odlišných zájmů manželů a kvůli tomu mezi nimi docházelo k hádkám. S manželkou nežijí jako partneři a společně nehospodaří asi jeden a půl roku, rozvrat manželství je trvalý a nevratný. Poslední společné bydliště bylo na adrese [adresa manžela]. Manželka ve své účastnické výpovědi potvrdila, že s manželem žijí odděleně, neboť v důsledku neshod se odcizili a posléze si každý z nich našel jiného partnera. Manželka dále uvedla, že obnovení manželského soužití již možné není. Při jednání dne 23. 2. 2023 předložili manželé soudu dohodu o vypořádání majetkových vztahů ze dne 24. 1. 2023, s úředně ověřenými podpisy obou účastníků, která obsahuje ujednání o vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu manželství, neobsahuje však dohodu o vypořádání práv a povinností společného bydlení. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud na návrh některého z manželů manželství rozvést, jestliže je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle ustanovení § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé neuzavřeli písemnou dohodu o vypořádání práva bydlení pro dobu po rozvodu, soud tedy nemohl přes souhlasné prohlášení obou manželů o rozvratu manželství a jejich písemnou dohodu o vypořádání majetkových vztahů postupovat dle ustanovení § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona v řízení zjišťoval a při svém rozhodování hodnotil nejen skutečnost, zda je manželství účastníků rozvrácené, ale zjišťoval rovněž příčiny rozvratu manželství. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že účastníci v současné době netvoří manželské společenství, po dobu posledního nejméně roku nežijí jako manželé ani nevedou společnou domácnost, žijí každý v jiném bytě. Oba manželé shodně uvedli, že vylučují možnost obnovení manželského soužití. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl, když dospěl k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Příčinou rozvratu manželství jsou dle závěru soudu dlouhodobé neshody manželů v manželském životě vyplývající z jejich rozdílných představ o způsobu života, neschopnost komunikace, a z toho plynoucí vzájemné a trvalé citové odcizení manželů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.