18 C 269/2023-95 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba – dům č.p. , Anonymizováno, , a pozemku p.č. , hodnota, zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, u Teplic, obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „nemovité věci“) a tyto věci aby dále přikázal do vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že na listu vlastnictví č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, u Teplic u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, jsou zapsány pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba – dům č.p. , Anonymizováno, , a pozemek p.č. , hodnota, . Podíl o velikosti 14/24 vlastní žalobce a o velikosti 10/24 žalovaný. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, vyplývá obvyklá cena nemovitých věcí ke dni provedení znaleckého zkoumání v částce , částka, . Z účastnické výpovědi žalobce vyplývá, že vztahy mezi spoluvlastníky jsou natolik narušeny, že vylučují společné užívání a správu nemovitých věcí, přičemž jeho výdělkové a majetkové poměry jsou natolik dobré, aby mohl žalovaného ihned vyplatit. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , dcery žalobce, bylo dále zjištěno, že před 18 lety z bytu v předmětném domě žalovaný zmizel, a od té doby se neozval, přičemž žalobce o něm nemá žádné zprávy a není s ním v kontaktu, o nemovité věci se žalobce stará sám, činí tak nepřetržitě již od roku 1968, kdy se do domu nastěhoval.Podle § 1143 a § 1147 obč. zák. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou úhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.Jelikož se účastníci nedohodli na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro zamítnutí žaloby, spoluvlastnictví svým rozhodnutím zrušil. Z výpovědi žalobce a svědkyně vyplývá, že se žalobce po dobu téměř dvacet let s žalovaným vůbec nestýká, nemluví spolu, v předmětném domě od té doby žalovaný nebydlí. Za této situace nelze rozumně předpokládat, že by účastníci byli schopni ve spoluvlastnickém vztahu setrvat a jako spoluvlastníci nemovitých věcí spolupracovat či si poskytovat potřebnou součinnost nutnou k výkonu svých práv vyplývajících ze spoluvlastnictví.Při vypořádání soud zvažoval, zda by bylo vhodným způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělením nemovitostí (jako první a přednostní způsob vypořádání), tak jak soudu ukládá citované ustanovení občanského zákoníku, které soud při svém procesním postupu musí respektovat. Z výpovědi žalobce a svědkyně vyplývá, že s ohledem na skutečnosti zjištěné při znaleckém zkoumání a na údaje uvedené ve znaleckém posudku, kdy se jedná o soubor nemovitých věcí tvořený řadovými objekty – rodinným domem a pozemky, lze konstatovat, že reálné rozdělení oceňovaných nemovitých věcí není možné. První zákonem předpokládaný způsob vypořádání rozdělením společných nemovitých věcí tedy nepřicházel v úvahu. Druhý způsob vypořádání (přikázáním nemovitých věcí za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům) však možný byl, protože žalobce požadoval přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví, a proto jej soud použil. Ve věci nechal vypracovat znalecký posudek, kterým byla zjištěna cena nemovitých věcí způsobem předepsaným zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu č. 441/2013 Sb. , právnická osoba, po řádném provedení znaleckého posudku dospěla k závěru, že výsledná cena vypořádávaných nemovitých věcí činí částku , částka, . Takovou výslednou cenu je třeba podle současné právní úpravy považovat současně za cenu tržní (obecnou), protože jak zákon o oceňování majetku, tak i prováděcí vyhláška upravují způsob výpočtu ceny nemovitých věcí tak, že výsledná cena je stanovená na základě kritérií (průměr skutečně sjednaných cen, poloha stavby a poptávka po ní, inflační nárůst, nadstandardní vybavení stavby apod.), které jsou pro stanovení tržní ceny podstatné. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný vlastní podíl nemovitých věcí ve výši 10/24, tak výše přiměřené náhrady představuje částku , částka, . Při rozhodování o tom, komu nemovité věci přikázat do vlastnictví, soud jednak přihlédl k tomu, aby nemovité věci byly co nejúčelněji využity a jednak k tomu, který z účastníků je schopen náhradu v přiměřené době, za kterou soud považuje s ohledem na výši náhrady dobu 1 měsíce, protistraně zaplatit. Dospěl k závěru, že druhou podmínku (platební schopnost) splňuje žalobce. Z příjmových a majetkových poměrů žalobce soud zjistil, že žalobce je schopen do jednoho měsíce od vyhlášení rozhodnutí disponovat celou náhradou. O tom, komu budou nemovité věci přikázány do vlastnictví, soud rozhodl s ohledem na splnění první podmínky (účelné využití nemovitostí) u žalobce, který společné nemovité věci využívá k bydlení. Je tedy zřejmé, že nemovité věci budou účelněji využity tehdy, budou-li přikázány do vlastnictví žalobce, a proto tak soud i učinil. Žalobci soud tak uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu ve výši 10/24 hodnoty nemovitých věcí, přičemž lhůtu k zaplacení stanovil tak, aby žalovaný náhradu obdržel v co možná nejkratším termínu a zároveň, aby žalobce měl dostatek času k zajištění potřebných finančních prostředků (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, .Soud ve věci nechal vypracovat znalecký posudek, kdy znalecké kanceláři na odměně a hotových výdajích zaplatil z rozpočtových prostředků celkem částku , částka, . Stát má s ohledem na výsledek řízení podle § 148 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu svých nákladů řízení vůči účastníkům řízení vyjma případu, že jsou u nich dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož u žádného z účastníků řízení nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a výsledek sporu hovoří ve prospěch žalující strany, dospěl soud k závěru, že náklady řízení státu uhradí žalovaný.