21 C 365/2023-29 — Okresní soud v Teplicích

Manželka se návrhem doručeným soudu dne 23. 10. 2023 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že s manželem mají v posledních pěti letech komunikační problémy, které se snažili řešit, nicméně k žádnému dlouhotrvajícímu řešení nedospěli. Volný čas trávili s manželem v posledních letech každý zvlášť, společnou řeč nenašli. Z manželství se žádní děti nenarodily. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Při jednání dne 27. 2. 2024 doplnila právní zástupkyně manželky, že manželství je definitivně rozvrácené, manželé spolu nežijí a společnou domácnost nesdílí od října 2023, kdy se manželka ze společné domácnosti odstěhovala. Manželé se nestýkají, nekomunikují spolu, jejich vztah vyhořel a stav je v současné době takový, že spolu v podstatě nemohou být ani v jedné místnosti. K dohodě o úpravě majetkových práv a povinností a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství mezi účastníky do současné doby nedošlo. Právní zástupce manžela potvrdil, že manželé spolu již nežijí a netvoří manželkou domácnost, potvrdil i další skutkové okolnosti tvrzené manželkou, i příčiny rozvratu manželství, a uvedl, že rovněž manžel trvá na rozvodu manželství. Z provedeného dokazování, a to z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 24. 3. 2017 před [stát. instituce] a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu [obec] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. Z manželství se žádné děti nenarodily. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [ulice a číslo], [obec]. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že s manželem uzavírali sňatek po 15letém vztahu a v podstatě z pragmatických důvodů. Chtěli tenkrát stavět dům a bylo pro ně snadnější takto získat hypotéku. Manželství zpočátku fungovalo, časem ale jejich vtah vyšuměl. Když po odchodu dětí, které ona má z předchozího vztahu, ale manžel se o ně od malička staral, měli čas sami na sebe, zjistili, že si nerozumí a každý má jiný přístup k životu. Manžel nechtěl konflikty, ke kterým v manželství začalo docházet, řešit, takže spolu manželé třeba 14 dní vůbec nekomunikovali, poté se udobřili, ale zanedlouho se situace opakovala, a tak stále dokola. Tato situace z ní vysávala energii a nakonec se 20. 10. 2023 po jedné z hádek rozhodla vztah definitivně ukončit a odstěhovala se. S manželem se od té doby nevídají, nekomunikují spolu, obnovení manželského soužití již možné není. Od výslechu manžela soud ve smyslu ust. § 389 odst. 1 z. ř. s. upustil, a to s ohledem na předloženou lékařskou zprávu ze dne 20. 2. 2024 a skutečnost, že právní zástupce manžela vyjádřil při jednání jednoznačné stanovisko klienta o rozvratu manželství. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud na návrh některého z manželů manželství rozvést, jestliže je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle ustanovení § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že účastníci v současné době netvoří manželské společenství, nejméně od října 2023 nežijí jako manželé a po tuto dobu ani nevedou společnou domácnost, žijí každý v jiném bytě. Oba manželé současně vyjádřili, že zde není možnost obnovení manželského soužití a chtějí se rozvést. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl, když dospěl k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Příčinou rozvratu manželství jsou dle závěru soudu dlouhodobé neshody manželů vyplývající z jejich rozdílných představ o způsobu společného života, neschopnost komunikace, a z toho plynoucí vzájemné a trvalé citové odcizení manželů. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.