118 C 20/2025-48 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 27 920 Kč s příslušenstvím jako nevrácenou kupní cenu za reklamované zboží na základě odstoupení od kupní smlouvy uzavřené dne 27. 10. 2024.Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává, neboť žalobkyně neposkytla součinnost k vyřízení reklamace, a odstoupení od kupní smlouvy je tak neplatné.Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, nežádala o odročení jednání, soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z informace o objednávce soud zjistil, že dne 27. 10. 2024 došlo žalobkyní k objednání zboží pod názvem „Kairos sedací souprava“ s tím, že toto zboží bylo reklamováno s důvodem: „vypadávají kovové svorky a na povrchu se páře“ a „když se rozloží a sednu si, propadne se“. Z vyjádření žalované a z e-mailové komunikace účastnic je zřejmé, že žalobkyně zaslala reklamační protokol žalované dne 5. 5. 2025 bez přesné definice poškození a po následující komunikaci ohledně upřesnění reklamované vady byla vada upřesněna dne 14. 5. 2025. Z e-mailové zprávy žalované vyplývá, že žalovaná dne 23. 5. 2025 informovala žalobkyni o plánovaném odběru sedací soupravy na den 1. 6. 2025 s tím, že zboží bude převzato k následné opravě. Ze shodných tvrzení účastnic soud zjistil, že žalobkyně v určeném termínu zboží neodevzdala, a to ani v náhradním termínu, kdy si e-mailovou zprávu ze dne 23. 5. 2025 přečetla, ale reagovala na ni z důvodu zdravotních obtíží až dne 2. 6. 2025. Ze sdělní žalobkyně vyplývá, že tato dne 10. 6. 2025 písemně odstoupila od kupní smlouvy z důvodu marného uplynutí 30-ti denní lhůty k vyřízení reklamace a žádala o vrácení kupní ceny ve výši 27 920 Kč.Z předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastnicemi byla uzavřena kupní smlouva, předmětem koupě byla sedací souprava zn. , Anonymizováno, za kupní cenu 27 920 Kč, která byla uhrazena dne 27. 10. 2024. Dne 5. 5. 2025 s upřesněním vady ke dni 14. 5. 2025 uplatnila žalobkyně u žalované vadu sedací soupravy, žalovaná reklamaci akceptovala a vyzvala žalobkyni k součinnosti s tím, že sedací souprava bude vyzvednuta u žalobkyně k vyřízení reklamace dne 1. 6. 2025. Žalobkyně sedací soupravu k vyřízení reklamace neodevzdala, a to ani v náhradním termínu stanoveném žalovanou. Dne 10. 6. 2025 bylo žalované doručeno odstoupení od kupní smlouvy žalobkyní.Soud věc právně posoudil dle § 2165 a násl. o.z. o spotřebitelské koupi movité věci a prodeji zboží v obchodě. Podle § 2165 odst. 1 o.z. kupující může vytknout vadu, která se na věci projeví v době od dvou let od převzetí. Podle § 2169 odst. 1 věta první o.z. má-li věc vadu, může kupující požadovat její odstranění. Podle § 2170 o.z. prodávající odstraní vadu v přiměřené době po jejím vytknutí tak, aby kupujícímu nezpůsobil značné obtíže. K odstranění vady převezme prodávající věc na vlastní náklady. Podle § 2171 odst. 1 písm. a), d) o.z. kupující může požadovat přiměřenou slevu nebo odstoupit od smlouvy, pokud prodávající vadu odmítl odstranit nebo je z prohlášení prodávajícího nebo z okolností zjevné, že vada nebude odstraněna v přiměřené době nebo bez značných obtíží pro kupujícího.Po provedeném dokazování a právním posouzení věci na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonodárce ve věcech uplatňování práv z odpovědnosti za vady nestanoví převrácení důkazní povinnosti. To znamená, že v případě uplatňování svých práv u soudu má spotřebitel (kupující) jako žalobce jak povinnost tvrzení, tak i povinnost důkazní. V projednávané věci žalobkyně svou neúčastí u jednání se vzdala možnosti být poučena o povinnosti svá tvrzení prokázat, a neunesla tak důkazní břemeno spočívající v tvrzení, kdy přesně řádně vytkla vady předmětu koupě u žalované a zda a jakým způsobem poskytla žalované součinnost při vyřízení reklamace zboží. V řízení tak nebylo prokázáno, zda žalobkyně svým jednáním umožnila odstranit vady sedací soupravy, a poskytla tak žalované odpovídající součinnost předtím, než u ní uplatnila jednostranný akt odstoupení od kupní smlouvy. Právo z odpovědnosti za vady ("právo z vady") se uplatňuje u prodávajícího, u něhož byla věc koupena. Z toho plyne, že kupující by měl s ohledem na okolnosti případu, zejména povahu vady a potřebnost užívání věci, možnost přístupnosti k místu uplatnění vady a dalším relevantním okolnostem své právo u prodávajícího uplatnit bez zvláštního otálení. Jinak se vystavuje riziku neúčinnosti, a tedy nezdaru při prosazování svého práva. Žalobkyně neprokázala, že vadu uplatnila u prodávajícího včas a že umožnila převzít žalované věc na její náklady k odstranění vady, žaloba byla proto zamítnuta.Soud upozorňuje, že od obecné úpravy odpovědnosti za vady se tento režim ve spotřebitelské kupní smlouvě odlišuje v samotné struktuře volby jednotlivých práv, předpokladech jejich uplatnění a způsobu jejich provedení. Na rozdíl od obecné úpravy (srov. § 2106 a 2107 o.z.) neexistuje "relativizující" předpoklad míry porušení povinnosti prodávajícím, tj. kritérium podstatného, resp. nepodstatného porušení smlouvy prodávajícím. Jinak řečeno, v konceptu odpovědnosti za vady spotřebitelské kupní smlouvy existuje pouze jeden režim. Volba jednotlivých práv se spíše přibližuje koncepci v § 2107 o.z., a pokud jde o podmínky volby, je pro kupujícího méně výhodná než v obecné úpravě podle § 2106. Jednotlivá práva totiž nemají při volbě kupujícím rovnocenné postavení. Významnou odchylkou od obecné úpravy odpovědnosti za vadné plnění je závislost volby jednotlivých práv na možnostech či způsobilosti prodávajícího. Způsobilost, resp. možnost a její míru vyhovět právům, resp. uspokojit práva kupujícího vyjadřuje zákonodárce výrazy "není-li to možné" či "odstranit bez zbytečného odkladu".Soud tedy nad rámec doplňuje, že tvrzení žalobkyně, že platně odstoupila od kupní smlouvy, je liché, neboť právo na odstoupení od kupní smlouvy není právem první volby, resp. právem, jež může kupující uplatnit bez jakéhokoli předpokladu. Právo na odstoupení od smlouvy vzniká kupujícímu v případě, že není možné věc či součást vyměnit (viz shora). Nemožnost se bude posuzovat objektivně s přihlédnutím ke konkrétnímu případu a týká se prodávajícího. Primárním nárokem kupujícího je právo na výměnu věci formulované jako právo na dodání nové věci, což odpovídá i ekonomické realitě masového konzumu, v němž je pro prodávajícího zpravidla snazší vadnou věc nahradit věcí novou, nežli vadu opravovat. V projednávané věci žalobkyně svým jednáním neumožnila vyřídit reklamaci sedací soupravy opravou či výměnou věci, k čemuž je žalovaná oprávněna, a následné odstoupení od smlouvy žalobkyně je tak neplatné, a nárok žalobkyně na vrácení kupní ceny z důvodu bezdůvodného obohacení v případě odstoupení od smlouvy tudíž není dán.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalovaná, neboť byla ve sporu plně úspěšná. Celkové náklady řízení žalované jsou tvořeny odměnou advokátky, jenž ji v řízení zastupovala, ve výši 6 660 Kč za tři úkony právní pomoci (za převzetí zastoupení, sepis odporu a účast u jednání) stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (požadovaný úkon sepis vyjádření nebyl přiznán, neboť se jednalo pouze o sdělení neúčelnosti navržené mediace), třemi režijními paušály po 450 Kč dle § 13 cit. vyhl. a náhradou za ztrátu času, který zástupkyně žalované strávila na cestě ze sídla kanceláře k jednání u soudu a zpět, ve výši 1 200 Kč (150 Kč za každou započatou půlhodinu), a to podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 cit. vyhl. Dalším nákladem řízení žalované je náhrada jízdních výdajů ve výši 1 576 Kč za použití osobního automobilu zástupkyní na cestu k soudnímu jednání z , adresa, do , Anonymizováno, a zpět v celkové délce 200 km, a to dle § 157 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; při ceně nafty 37,70 Kč za jeden litr vyplývající z § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/24 Sb. a průměrné spotřebě použitého vozidla 6 litrů paliva na 100 km zjištěné z technického průkazu tvoří náhrada za použité palivo částku 416 Kč. Další složkou cestovného je náhrada (sazba) za použití vozidla ve výši 5,80 Kč za každý ujetý kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, tj. částka 1 160 Kč. Konečně mezi náklady řízení žalované patří také 21% daň z přidané hodnoty počítaná z odměny, režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a cestovného ve výši 2 265 Kč, neboť zástupkyně žalované je plátcem této daně. Uvedené náklady řízení v celkové výši 13 051 Kč je žalobkyně povinna zaplatit k rukám zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalobkyně zaplatit žalované náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.