21 C 200/2025-49 — Okresní soud v Teplicích

Manželka se návrhem doručeným soudu dne 18. 7. 2025 domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že účastníci k sobě ztratili důvěru a vzájemný citový vztah a nevidí naději na jeho obnovu. Manželé nemají zájem na dalším trvání jejich manželství, které je hluboce a trvale rozvráceno. Poslední společné bydliště manželé bylo v domě manželky na , Anonymizováno, , kde se však manžel z důvodu častých dlouhodobých služebních cest mimo ČR zdržoval sporadicky. Manželé mají společnou dceru , jméno FO, , přičemž rozsudkem opatrovnického soudu ze dne 24. 6. 2025 byla schválena dohoda manželů jako rodičů nezletilé o úpravě poměrů k ní. Manželé dne 29. 3. 2021 uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu, kterou připojují k tomuto návrhu.Manžel s rozvodem manželství souhlasil s tím, že zachování manželství není možné.Z provedeného dokazování, a to z oddacího listu účastníků soud zjistil, že manželství bylo uzavřeno dne 31. 10. 2020 před Obecním úřadem , adresa, a je zapsáno v knize manželství matričního úřadu , adresa, ve svazku , Anonymizováno, , roč. , Anonymizováno, , strana/list , Anonymizováno, , poř. č. , hodnota, . Před uzavřením manželství se účastníkům dne , datum, narodila nezletilá , jméno FO, , přičemž rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. , spisová značka, ze dne 24. 6. 2025, který nabyl právní moci dne 17. 7. 2025, byla schválena dohoda manželů jako rodičů nezletilé o úpravě péče a výživy k ní pro dobu před i po rozvodu manželství. Manželé dne 29. 3. 2021 uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o manželském majetkovém režimu, kterou upravili manželský majetkový režim odlišně od zákonného režimu způsobem v této smlouvě podrobně uvedeným. Manželka ve své účastnické výpovědi uvedla, že manželství bylo uzavřeno v době, kdy společné nezletilé dceři byly asi 2 měsíce. Soužití hodnotila manželka po celou dobu jako zvláštní, s manželem vlastně nikdy nevedli společnou domácnost a její vztah k manželovi se změnil již v průběhu těhotenství, když jí manžel oznámil, že se rozhodl nehledat si v Teplicích práci, jak původně přislíbil. nehledat. Po narození dcery se manžel snažil být s nimi, zpravidla to bylo na víkend a nepamatuje si, že by zde někdy byl déle než dva týdny. Ona byla v té době sama s dětmi, bylo to pro ni náročné období, a později se ještě potvrdilo, že společná dcera účastníků trpí poruchou autistického spektra. Měla pocit, že na manžela není spolehnutí a začali se stále více odcizovat. Před rokem a půl onemocněla, ani tehdy necítila ze strany manžela žádnou oporu. Manželka dále uvedla, že obnovení manželské soužití možné není. Tím, že spolu s manželem fakticky nikdy nežili, neměli podle jejího názoru možnost zjistit, že jejich povahy jsou v podstatě nekompatibilní. Manžel ve své účastnické výpovědi potvrdil, že ani ona již ve vztahu s manželkou setrvávat nechce. Manželství bylo uzavřeno po známosti trvají asi pět až šest let a problémem v manželství byli podle jeho názoru jeho cesty do zahraničí, což však dělal pro rodinu, jezdil tam pracovat. S manželkou spolu bydleli a podle jeho názoru trávil doma hodně času na to, jakou práci dělal. Je pravdou, že byl třeba měsíc pryč, o to déle ale byl pak doma. Kolem druhého roku dcery se s manželkou začali odcizovat, měli rozdílné názory na trávení volného času. Manželka tehdy říkala, že je to pro ni těžké, tak omezil práci. Po covidu si našel práci v Německu, ale manželka už v té době nechtěla, aby bydleli společně, a poté, co onemocněla, ho v podstatě vykázala z domu. Příčinou nesouladu mezi nimi je jejich rozdílný názor na způsob života, kdy vlastně až v průběhu manželství zjistili, že se k sobě nehodí. Oba manželé se pak shodli, že partnerským životem již v podstatě po narození dcery nežili. Rovněž se shodli, že co se týká nezletilé, jsou schopni komunikovat a vycházet si vstříc. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese bydliště manželky, kde má manžel dosud vedené trvalé bydliště.Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může soud na návrh některého z manželů manželství rozvést, jestliže je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.Podle ust. § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.Podle ust. § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé neuzavřeli písemnou dohodu o vypořádání práva bydlení pro dobu po rozvodu manželství, soud tedy nemohl přes souhlasné prohlášení obou manželů o rozvratu manželství postupovat dle ust. § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona v řízení zjišťoval a při svém rozhodování hodnotil nejen skutečnost, zda je manželství účastníků rozvrácené, ale zjišťoval rovněž příčiny rozvratu manželství. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že účastníci již fakticky netvoří manželské a rodinné společenství, nejméně po dobu jednoho a půl roku nevedou společnou domácnost, nežijí jako manželé, žijí odděleně. Rovněž má soud za zjištěné, že manželé postupem času po narození dcery zcela rezignovali na partnerský život. Manželé se začali vzhledem ke svým odlišným životním názorům a postojům postupně odcizovat a ze strany ani jednoho z manželů zde nebyla snaha komunikovat a pokusit se krizi v manželství řešit. Z postoje obou manželů a jejich vyjádření v průběhu řízení je pak zcela zjevné, že obnovení manželského soužití již není možné. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl, když dospěl k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, a současně nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem nezletilé dcery účastníků. Příčinou rozvratu manželství jsou dle názoru soudu neshody manželů o způsobu společného rodinného a manželského života, nedostatek snahy či neschopnost komunikace manželů o zásadních otázkách společného soužití, a z toho plynoucí vzájemné a trvalé citové odcizení manželů.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.