12 C 255/2020-26 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 803,19 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvní pokutou jako dlužné kupní ceny elektrické energie dodané žalované na podkladě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 14. 9. 2018. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin – kopie smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (NN) ze dne 14. 9. 2018, faktury [číslo] ze dne [datum], kopie smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (NN) ze dne 2. 1. 2019, kopie žádosti o ukončení smlouvy ze dne 17. 1. 2020, kopie plné moci ze dne 22. 1. 2017, všeobecných obchodních podmínek žalobce, faktury [číslo] ze dne 9. 2. 2020, všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, upomínky ze dne 29. 10. 2018 v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaná v řízení nezpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že na podkladě výše uvedených Smluv odebrala na smluveném odběrném místě v období od 26. 9. 2018 do 31. 1. 2020 elektrickou energii, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturace řádně neuhradila. Výše dluhu žalované vůči žalobkyni z uvedené smlouvy za dané období rovněž v řízení zůstává nespornou. Žaloba na zaplacení fakturované kupní ceny je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinna hradit i žalobkyní uplatněný zákonný úrok z prodlení. Žalobkyni též přísluší právo na úhradu písemných upomínek k úhradě dluhu dle Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, které žalovaná podpisem Smlouvy akceptovala. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění a zejm. dle jeho ustanovení 2079 a násl. a dle ustanovení § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 033 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč za tři hlavní úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění) a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.