5 C 223/2020-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou nejprve Okresnímu soudu ve [obec] dne [datum] domáhala posouzeno podle obsahu vydání rozhodnutí uvedeného ve výroku ohledně zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, který je jejím zletilým synem, již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání, pracuje a má pravidelný příjem. Žalovaný správnost skutkových tvrzení žalobkyně potvrdil. 2. Žalobkyně i žalovaný se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Z nesporných skutkových tvrzení účastníků a rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 7. 2016, č.j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že poslední úprava výživného žalobkyně vůči tehdy nezletilému žalovanému byla provedena rozsudkem uvedeným ve výroku, kterým bylo žalobkyni s účinností od [datum] zvýšeno výživné na částku 2 800 Kč měsíčně. Žalovaný již ke dni [datum] ukončil studium na [ulice] průmyslové škole v [obec], poté byl veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce a od [datum] začal pracovat u [právnická osoba]. 4. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný již ukončil přípravu na svoje budoucí povolání, je výdělečně činný a je schopen se sám živit. Vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému tak již zanikla a soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a rozhodnutí o stanovení výživného na tehdy nezletilého žalovaného změnil tak, že žalobkyně není povinna od [datum] žalovanému výživné platit. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšné žalobkyni. Protože však žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.