5 C 262/2020-66 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 600 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve správním řízení. Žalobu odůvodnil tím, že oznámením [stát. instituce] o zahájení řízení o přestupku z moci úřední ze dne [datum], sp.zn. OSČ-Př [číslo], bylo vůči žalobci zahájeno přestupkové řízení pro přestupek proti majetku dle § 7 odst. 1 písm. c bod 3 a § 8 odst. 1 písm. c bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. pro skutek spočívající v tom, že měl v době od [datum] do [datum] před domem číslo popisné [číslo] na ulici [anonymizováno]. [ulice] v [obec] po předchozí slovní rozepři s [jméno] [příjmení] poškodit vzrostlou thuji vysokou 3 metry tak, že ji měl seříznout, způsobit [jméno] [příjmení] majetkovou škodu ve výši 3 000 Kč a dopustit se vůči němu schválnosti. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] byl uznán vinným ze shora uvedených přestupků, byla mu uložena pokuta ve výši 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Na základě jeho odvolání Krajský úřad Kraje [obec] rozhodnutím ze dne 15. 10. 2018, [číslo jednací], napadené rozhodnutí jako nezákonné zrušil a věc vrátil [stát. instituce] k novému projednání. Ten následně pravomocným usnesením ze dne [datum] přestupkové řízení vůči žalobci zastavil s tím, žalobci nebylo spáchání přestupku prokázáno. V souvislosti s právním zastoupením advokátem v tomto přestupkovém řízení vynaložil žalobce náklady ve výši 2 600 Kč představující mimosmluvní odměnu advokáta za dva hlavní úkony a dvě paušální náhrady dle advokátního tarifu. Požadavek na náhradu škody řádně uplatnil u žalovaného, nicméně ten jeho žádosti ani částečně nevyhověl. 2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nezpochybnil správnost skutkových tvrzení žalobce, nicméně dle jeho názoru není dána odpovědnost státu za škodu vzniklou žalobci v souvislosti s placením nákladů v přestupkovém řízení, neboť z oznámení přestupku Policií ČR bylo zřejmé, že se skutek v něm popsaný stal, a bylo tedy na místě zahájit přestupkové řízení. Samotná skutečnost, že přestupkové řízení bylo následně zastaveno, dle jeho názoru neodůvodňuje sama o sobě vznik odpovědnosti státu k náhradě škody žalobci. [územní celek] jako vedlejší účastník na straně žalovaného navrhlo rovněž zamítnutí žaloby s tím, že se ztotožňuje s argumentací žalovaného. 3. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na [datum] nedostavil, omluvil se z něj a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování listinami obsaženými v předmětném přestupkovém spisu a vzal z nich za prokázaný skutkový stav popsaný žalobcem v žalobě. Ten byl ostatně mezi účastníky nesporný, sporným mezi nimi bylo pouze právní posouzení věci. Z již pravomocného konečného usnesení [stát. instituce] ze dne 5. 2. 2019, č. j. OSČ – Př – [číslo] – [anonymizováno], soud dále zjistil, že tímto usnesením bylo předmětné přestupkové řízení žalobce zastaveno a poškozený [jméno] [příjmení] byl s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na občanskoprávní soudní řízení. Zastavení přestupkového řízení odůvodnil správní orgán tím, že provedeným dokazováním nebylo možno dosáhnout praktické jistoty v tom, že by žalobce úmyslné přestupky kladené mu za vinu spáchal. Správnímu orgánu tak při respektování zásady„ v pochybnostech ve prospěch obviněného“ nezbylo, než přestupkové řízení zastavit. 5. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen zákon). Podle § 3 odst. 1 písm. b/ zákona stát odpovídá mimo jiné za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 věta první zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Podle § 13 odst. 1, 2 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 6. Základním předpokladem pro vznik odpovědnosti státu za škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím je tak existence pravomocného rozhodnutí, které bylo následně pro nezákonnost příslušným orgánem zrušeno nebo změněno. V předmětném správním řízení však žádné pravomocné rozhodnutí, ze kterého by mohla žalobci vzniknout škoda, vydáno nebylo, neboť shora uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne [datum] nikdy nenabylo právní moci, bylo v odvolacím řízení zrušeno a následně bylo přestupkové řízení žalobce zastaveno. Lze souhlasit s tvrzením žalobce, že soudní judikatura v jím citovaných rozhodnutích Ústavního soudu ČR ve věcech vedených u něj pod sp. zn. II. ÚS 1099/19 a II. ÚS 3005/14 i v případech zastavení přestupkového řízení dovodila možnost odpovědnosti státu za škodu vzniklou obviněnému z přestupku vynaložením nákladů na právní zastoupení advokátem. Z odůvodnění těchto rozhodnutí však nelze rozhodně dovodit, že by každé zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v řízení, které bylo následně zastaveno, bylo možno paušálně považovat za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, naopak je v nich akcentována nutnost individuálního posouzení každé konkrétní věci. 7. V projednávané věci bylo přestupkové řízení žalobce zahájeno na základě oznámení místně příslušného útvaru Policie ČR o spáchání přestupku, sám žalobce ve svém vysvětlení podaném Policii ČR slovní rozepři se sousedem [jméno] [příjmení] a následné jím provedené seříznutí sousedovy thuje nezpochybnil, pouze se hájil tím, že si potřeboval jejím seříznutím zajistit dostatečný přístup do své garáže, ve kterém thuje bránila, a soused [příjmení] nereagoval na jeho předchozí žádosti o napravení tohoto stavu. Skutek, ohledně kterého bylo přestupkové řízení zahájeno, se tak zjevně stal. Za této situace nelze dle názoru soudu považovat usnesení o zahájení přestupkového řízení za nezákonné. Předmětné přestupkové řízení nebylo zastaveno kvůli prokázané nevině žalobce, ale kvůli aplikaci zásady„ v pochybnostech ve prospěch obviněného“, neboť se v něm provedeným dokazováním nepodařilo dosáhnout jistoty, že žalobce přestupky kladené mu za vinu úmyslně spáchal. Jedná se tak o situaci skutkově odlišnou od situace popsané v žalobcem zmiňovaném rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn II. ÚS 1099/19, neboť v této věci bylo přestupkové řízení zastaveno poté, co správní orgán uzavřel, že v jednání stěžovatele nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty přestupku kvůli absenci důležitých podkladů ve spisovém materiálu Policie ČR ohledně dokumentace dopravní nehody. Žalobci pak dle názoru soudu nevznikla škoda ani nesprávným úředním postupem, neboť rozhodující orgány v předmětném správním řízení věc projednaly a rozhodly v přiměřených lhůtách a žádný nesprávný úřední postup nebyl žalobcem tvrzen ani soudem zjištěn. Zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu vzniklou žalobci v souvislosti s jeho náklady vynaloženými na právní zastoupení advokátem v předmětném přestupkovém řízení tak nejsou dány. Ze všech důvodů uvedených shora soud proto žalobu ve věci samé včetně požadovaného příslušenství pohledávky jako nedůvodnou zamítl. 8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalovanému i vedlejšímu účastníku. Tyto náklady u každého z nich představují jednu odměnu právně nezastoupeného účastníka za 300 Kč dle § 1 odst. 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to u žalovaného za písemné vyjádření ve věci samé a u vedlejšího účastníka za účast na jednání soudu. Jiné náklady řízení žalovanému ani vedlejšímu účastníku nevznikly.