7 C 7/2020-16 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23. 10. 2019 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 2 477,91 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu zaplacení kupní ceny za poskytnuté koncové zařízení, z titulu zaplacení ceny služeb poskytnutých žalovanému jinými subjekty prostřednictvím sítě žalobkyně a dále z titulu dlužného pojistného. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako prodávající poskytla žalovanému jako kupujícímu na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 4. 11. 2016 koncové zařízení (mobilní telefon Samsung Galaxy J3) v ceně 2 300 Kč, které měl žalovaný žalobkyni splácet ve 23ti měsíčních splátkách po 100 Kč. Žalovaný však své povinnosti nedostál, přičemž nezaplatil žalobkyni žádnou splátku, a proto jí dosud dluží částku 2 300 Kč. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalobkyní předložených a žalovaným nezpochybněných účetních dokladů, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti. Žalobkyně žalovanému dále poskytovala služby elektronických komunikací na základě účastnické smlouvy [číslo]. Žalovaný těchto služeb žalobkyně využil v rozsahu uvedeném v daňovém dokladu [číslo] za zúčtovací období 13. 11. – 12. 12. 2016 (dlužná částka 72 Kč splatná 31. 12. 2016). Žalovaný dále podepsal dne 4. 11. 2016 souhlas s pojištěním č. INS10549543. Jednalo se o pojištění T-mobile Pro Jistotu vztahující se ke koncovému zařízení Samsung Galaxy J3. Měsíční poplatek za pojištění činil 49 Kč. Pojištění žalobkyně žalovanému vyúčtovala daňovými doklady [číslo] na částku 12,65 Kč splatnou dne 1. 12. 2016, [číslo] na částku 49 Kč splatnou dne 31. 12. 2016 a [číslo] na částku 44,26 Kč splatnou dne 31. 1. 2017 Celkem tedy žalovaný dluží žalobkyni na splátkách koncových zařízení částku 2 300 Kč, na službách elektronických komunikací částku 72 Kč a na dlužném pojistném částku 105,91 Kč. Celková dlužná částka tedy činí 2 477,91 Kč. Dnem následujícím po splatnosti poslední z vyúčtovaných a dosud nezaplacených plateb, tedy dnem 29. 3. 2017, se žalovaný vůči žalobkyni rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení je přitom nižší než výše úroků z prodlení stanovená v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona [číslo] občanského zákoníku, zejm. dle ust. § [číslo] odst. 1, 2 a ust. § 2079 a násl.. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval dle ust. § 1970 odst. 2 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právní zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle §13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právní zástupkyně žalobkyně a výše náhrady jejích hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených obdobnými účastnickými smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně (viz. např. řízení vedená u podepsaného soudu sp. zn. 9 C 234/2016 nebo 7 C 58/2020). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátkou spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátkyní, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta první o.s.ř.