12 C 222/2021-16 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 1 419,49 Kč z titulu splnění obsahu závazku ze Smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací ve spojení s Kupní smlouvou na zařízení a Dohodou o splátkách ceny zařízení. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi stranami byly řádně uzavřeny výše uvedené smlouvy, jimiž se žalovaný zavázal hradit kupní cenu zařízení v měsíčních splátkách splatných v návaznosti na vyúčtování poskytnutých telekomunikačních služeb. Tuto povinnost však žalovaný porušil a přes splatnost sjednané kupní ceny zařízení na ní dosud žalobkyni dluží částku ve výši, jež v řízení zůstala nesporná. Soud mu proto povinnost k úhradě uložil výrokem rozsudku. Po právní stránce soud posuzoval věc podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva) a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.