12 C 300/2020-16 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 11 300 Kč z titulu žalovanou písemně uznaného dluhu. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména dohodou o uznání dluhu a výzvou k úhradě. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 22. 5. 2020 uznal žalovaný vůči žalobkyni písemně dluh ve výši 11 300 Kč v souvislosti s poskytnutým úvěrem a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, což neučinil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznal svůj dluh určený důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobkyně jako věřitele tyto dosud řádně neuhradil, uložil mu soud tuto povinnost k návrhu žalobkyně, a to včetně požadovaného příslušenství ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč.