12 C 306/2020-16 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 750 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou písemně uznaného dluhu. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména dohodou o uznání dluhu a výzvou k úhradě. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 13. 2. 2019 uznala žalovaná vůči žalobkyni písemně dluh ve výši 750 Kč v souvislosti s hospitalizací v nemocnici [obec] a zavázala se jej uhradit do 14 ti dnů, což doposud neučinila. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 2053 zákona č. 89/1912 Sb., občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná jako dlužník svým jednostranným písemným projevem jak shora uvedeno uznala svůj dluh určený důvodem i výší a přes dodatečnou výzvu žalobkyně jako věřitele tyto dosud řádně neuhradila, uložil jí soud tuto povinnost k návrhu žalobkyně, a to včetně požadovaného příslušenství ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč za dva hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a dvou paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.