12 C 313/2020-20 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 953 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ve věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 26. 4. 2018 pojistná smlouva, na kterou ovšem žalovaná nehradila sjednané lhůtní pojistné, přičemž vzniklý nedoplatek na pojistném ke dni zániku pojištění ve výši 953 Kč žalovaná dosud žalobkyni neuhradila. Po právní stránce soud posuzoval věc podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012, otázku úroku z prodlení pak posuzoval podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající toliko v náhradě zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužného pojistného, u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství bagatelních sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplaceného pojistného a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen identifikační údaje žalované strany, identifikaci pojistné smlouvy a výpočet dlužné částky. K podávání těchto typizovaných žalob (za situace, kdy podrobně vypracované výzvy k úhradě, z nichž žaloba zcela vychází, vypracovává a zasílá žalobkyně prostřednictvím svého pověřeného úseku) tak je neúčelné najímat advokáta a jeho odměnu a paušální a hotové výdaje za zastupování účastníka nelze žalobkyni přiznat. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Za situace, kdy žalobkyně má dostatečné personální kapacity interních zaměstnanců k tomu, aby precizně vypracovávala a zasílala dlužníkům podrobné výzvy (obsahující veškeré potřebné náležitosti pro podání vlastní žaloby), nelze obecně o následném právním zastoupení advokátem hovořit jako o účelném. To vše za situace, kdy právní zástupce žalobkyně v drtivé většině projednávaných sporů omlouvá svoji účast a k jednání se nedostavuje.