7 C 193/2021-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 205 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu zaplacení ceny služeb poskytnutých žalovanému jinými subjekty prostřednictvím sítě žalobkyně a zaplacení kupní ceny za poskytnuté koncové zařízení ([anonymizována tři slova]). Kupní smlouva na toto zařízení byla nedílnou součástí účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 11. 2019. Téhož dne byla mezi stejnými stranami uzavřena i účastnická smlouva [číslo]. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako prodávající poskytla žalovanému jako kupujícímu na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 1. 11. 2019 koncové zařízení (mobilní telefon [anonymizována tři slova]) v ceně 6 499 Kč. Akontace činila 2 819 Kč a zbytek kupní ceny se žalovaný zavázal žalobkyni splácet ve 23ti měsíčních splátkách po 160 Kč. Žalovaný však své povinnosti nedostál, když sjednané splátky přestal hradit. Na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 1. 11. 2019 se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal jí za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny ve lhůtě splatnosti uvedené v jednotlivých vyúčtováních. Žalobkyně v souladu se smlouvou služby včetně služeb třetích stran žalovanému poskytovala a ceny za jejich poskytnutí žalovanému řádně vyúčtovala. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalobkyní předložených a žalovaným nezpochybněných účetních dokladů, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti, a sice z vyúčtování č. 3422664819 splatného dne 3. 1. 2020, z vyúčtování č. 3423143720 splatného dne 3. 2. 2020 a z vyúčtování č. 9320027395 splatného dne 14. 4. 2020. Dnem následujícím po splatnosti uvedených faktur, se žalovaný vůči žalobkyni rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, zejm. dle ust. § 1746 odst. 1, 2 a ust. § 2079 a násl. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval dle ust. § 1970 odst. 2 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle §13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených obdobnými účastnickými smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně (viz. např. řízení vedená u podepsaného soudu 7 C 58/2020 nebo 7 C 150/2021). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 2 AT tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta první o.s.ř.