7 C 217/2020-90 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek 52 320 Kč a 78 480 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání nemovitostí žalobkyně. Ve věci proběhlo dne 10. 5. 2021 první jednání. Podáním ze dne 7. 12. 2021, soudu doručeným téhož dne, vzala žalobkyně svoji žalobu v celém rozsahu zpět s tím, že nenárokuje náhradu nákladů řízení. Žalovaná se zpětvzetím žaloby písemně souhlasila s tím, že náhradu nákladů řízení nežádá. <i>Dle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.</i> <i>Dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> <i>Dle ust. § 96 odst. 3 o.s.ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.</i> S ohledem na citovaná zákonná ustanovení, procesní postup žalobkyně a souhlas žalované s tímto postupem, soud výrokem I. řízení zastavil. <i>Dle ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.</i> V projednávané věci zavinila z procesního hlediska zastavení řízení žalobkyně, která vzala žalobu bez uvedení důvodu. Právo na náhradu nákladů řízení by tak měla žalovaná. Ta však náklady řízení nepožadovala, a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.