12 C 10/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 38 349,19 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smluvními stranami. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin: smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, poštovních archů, smlouvy o úvěru, potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, záznamu banky o zaplacených splátkách úvěru, upomínek k úhradě, oznámení o prohlášení celého úvěru za splatný, sazebníku poplatků, výpisu z úvěrového účtu [číslo] předžalobní výzvy a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] spořitelna a.s., [IČO] jako věřitelem smlouvu o úvěru na sjednaný úrok a za sjednanou úplatu, následně však neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil s požadavkem na jednorázovou úhradu nesplacené části úvěru. Nesporným je nakonec i tvrzení žalobkyně o výši dluhu žalované vyplývajícího z projednávané smlouvy, resp. skutečnost, že žalovaná tento již splatný závazek dosud řádně nesplnila. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli právní předchůdce žalobkyně nesporně dostál svým povinnostem, jež mu ukládá ustanovení § § 2395 a násl. obchodního zákoníku, jakož i svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostala se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě jistiny dluhu, úroku z úvěru a smluvní pokuty povinna hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku, navýšené odměny advokáta o 21% DPH ve výši 1 500Kč za 3 úkony po 500 Kč (dle § 14b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč) a 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.