12 C 15/2022-16 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků. V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, v důsledku čehož se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence. Žalovaný však žalobkyni přes výzvu televizní poplatky (měsíční výše 135 Kč) v ceně celkem 675 Kč neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. V daném řízení byla žaloba podána důvodně a proto právo na náhradu nákladů řízení svědčilo ve prospěch žalobkyně. Žalobkyni pak soud přiznal proti žalovanému náhradu nákladů řízení, spočívající toliko v zaplaceného soudního poplatku, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužných televizních poplatků, u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství bagatelních sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplacených televizních poplatků a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž mění jen identifikační údaje žalované strany a výpočet dlužné částky. K podávání těchto typizovaných žalob (za situace, kdy součástí organizační struktury žalobkyně je oddělení správy a vymáhání televizních poplatků), tak je neúčelné najímat advokáta a jeho odměnu a paušální a hotové výdaje za zastupování účastníka nelze žalobkyni přiznat. Žalobkyně sama prostřednictvím uvedeného svého specializovaného organizačního útvaru zpracovává podrobné výzvy k úhradě televizních poplatků, které teprve následně předá k vymáhání advokátní kanceláři; uvedené údaje v upomínkách pak jsou naprosto dostačující i pro potřeby žaloby, do které jsou také převzaty. Pokud si žalobkyně tedy najala služby advokáta de facto za účelem přepsání údajů z upomínek k zaplacení vytvořené jí samotnou do žaloby, pak takové zastupování do značné míry postrádá racionální smysl a náklady na takové zastoupení advokátem nelze považovat za náklady, které by byly vynaloženy účelně. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu.