12 C 219/2022-21 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně na zaplacení částky 32 608 Kč s dalším příslušenstvím jako dlužné kupní ceny dodané elektřiny. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin – smlouvy o dodávkách elektřiny [číslo] ze dne 12. 11. 2018, obchodních podmínek dodávky vč. sazebníku, dlužné faktury za elektřinu [číslo] [číslo] předžalobní upomínky vč. dokladu o odeslání. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že na podkladě Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny [číslo] ze dne 12. 11. 2018 odebral na smluveném odběrném místě na adrese [adresa], jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturace řádně neuhradil. V řízení rovněž zůstává nespornou samotná výše tohoto již splatného a dosud nesplněného dluhu. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinen hradit i žalobkyní uplatněný zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 305 Kč, odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za tři hlavní úkony po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou žalobcem na ustáleném vzoru uplatněném jím opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, vše navýšeno o 21% DPH.