12 C 237/2022-20 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 8 017,92 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami. V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaná jako dlužník uzavřela se žalobkyní jako věřitelem dne 15. 5. 2001 smlouvu o úvěru na kreditní kartě a z ní čerpané finanční prostředky se zavázala sjednaným způsobem splácet, což však posléze řádně nečinila. Žalobkyně tak důvodně prohlásila úvěr v celém rozsahu za splatný, přesto jej žalovaná dosud řádně neuhradila, proto jí soud stanovil povinnost k úhradě výrokem rozsudku, a to včetně sjednaného úroku z úvěru a poplatků. Po právní stránce soud s ohledem na ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku posuzoval věc podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal soud proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva) a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.