12 C 258/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 4 025 Kč z titulu splnění obsahu závazku ze Smlouvy o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací ve spojení se smlouvou o nájmu koncového zařízení. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi stranami byly řádně uzavřeny dne 22. 12. 2020 výše uvedené smlouvy, jimiž se žalovaná zavázala hradit poskytnuté telekomunikační služby a nájemné za poskytnuté zařízení, to vše v měsíčních splátkách splatných v návaznosti na vyúčtování poskytnutých telekomunikačních služeb. Tuto povinnost však žalovaná porušila a žalobkyni dluží částku ve výši 4 025 Kč, jež v řízení zůstala nesporná. Soud jí proto povinnost k úhradě uložil výrokem rozsudku. Po právní stránce soud posuzoval věc podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 400 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva) a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.