12 C 28/2022-15 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 17 140 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o zápůjčce, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, výpisu z účtu žalobkyně dokládající poskytnutí Jistiny, kopie upomínek zaslaných žalovanému jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, kopie předžalobní výzvy – podacího archu. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne 25. 6. 2020 elektronicky k uzavření smlouvy o zápůjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal vrátit tuto částku žalobkyni do 25. 7. 2020 za poplatek 3 250 Kč. Žalovaný, přestože předmět půjčky řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyni neuhradil ničeho a žalobkyně ve smyslu smluvních podmínek proti němu žalobkyně uplatnila právo na zaplacení nákladů ve výši 2 500 Kč. Jelikož je smlouva uzavřená mezi účastníky spotřebitelskou smlouvou spotřebitelskou, posoudil soud vztah mezi účastníky dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. <i>Podle § 87 odst. 1 věta první tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 věta druhá stejného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> V pojednávané věci soud došel vzhledem k absenci tvrzení žalobkyně o prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet k závěru, že byl spotřebitelský úvěr poskytnut v rozporu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouva mezi účastníky je proto neplatná. Žalobkyni tak soud přiznal pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, a to ve výši jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, přičemž a ohledně dalších žalobou uplatněných nároků žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť tyto nároky nemají oporu v platném smluvním ujednání účastníků. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.