21 C 4/2021-80 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu písemného prohlášení o uznání dluhu ze dne 2. 7. 2020. Žalovaný v prohlášení uznal svůj peněžitý závazek ve výši 29 100 Kč z titulu peněžité zápůjčky a zavázal se jej splatit ve třech pravidelných splátkách ve výši 9 700 Kč a dále se též zavázal k platbě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za každé prodlení s úhradou uznaného dluhu. První splátka měla být zaplacena nejpozději do 31. 8. 2020, druhá do 30. 9. 2020 a třetí nejpozději do 31. 10. 2020. Před podáním žaloby uhradil žalobce pouze první splátku a poté až dne 8. 12. 2020 uhradil žalobkyni částku 4 000 Kč. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému však žalovaný v zákonné lhůtě podal odpor s tím, že žalobkyni požádal o splátky, které následně vkládal na účet žalobkyně. Dále žalovaný namítl započtení na pohledávku, kterou měl pan [jméno] [celé jméno žalovaného] za žalobkyní, kdy se jednalo o opravu malotraktoru. Tento dluh doplatil za žalobkyni on, a proto již vůči žalobkyni nemá žádné závazky. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků. 4. Z uznání dluhu přiloženého v kopii k žalobě bylo zjištěno, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 29 100 Kč, a to z důvodu peněžní půjčky. Žalovaný se zavázal zaplatit tento dluh nejpozději do 31. 10. 2020 ve třech měsíčních splátkách po 9 700 Kč – první splátku do 31. 8. 2020, druhou splátku do 30. 9. 2020 a třetí splátku do 31. 10. 2020. Prohlášení dále obsahuje závazek žalovaného uhradit žalobkyni jako věřiteli za každé porušení této dohody v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to i opakovaně. Smluvní pokutu je povinen uhradit nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne doručení písemné výzvy věřitele (žalobkyně). Prohlášení je datováno dnem 2. 7. 2020 a podepsáno nečitelným podpisem dlužníka (žalovaného). V průběhu řízení byl žalobkyní předložen originál uznání dluhu (čl. 66 spisu), který je navíc opatřen razítkem žalobkyně a nečitelným podpisem pod tímto razítkem. 5. Přípisem ze dne 8. 10. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě částky 29 400 Kč nejpozději do 16. 10. 2020. Odkázal přitom na písemné uznání dluhu ze dne 2. 7. 2020 a ujednání o smluvní pokutě ve výši 5 000 Kč za každé porušení písemné dohody. K tomuto došlo 2x, neboť žalovaný byl v té době v prodlení se 2 splátkami, a tedy s úhradou pokuty ve výši 10 000 Kč. Obdobnou výzvu pak právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal také dne 19. 11. 2020, kdy požadoval zaplacení částky 24 400 Kč nejpozději do 27. 11. 2020, přičemž se jednalo o dvě splátky po 9 700 Kč a pokutu ve výši 5 000 Kč. Odeslání obou výzev je doloženo podacími lístky. 6. Z pokladních dokladů České spořitelny založených na čl. 21 až 24 spisu bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] vložil žalovaný dne 8. 12. 2020 částku 4 000 Kč, dne 28. 12. 2020 částku 1 000 Kč, dne 28. 1. 2021 částku 1 000 Kč a dne 11. 3. 2021 částku 2 000 Kč. 7. Usnesením ze dne 1. 7. 2021 č. j. 21 C 4/2021-33 bylo řízení co do částky 3 000 Kč zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu ohledně této částky zpět s ohledem na úhrady učiněné žalovaným po podání žaloby. 8. Z výslechu Miroslava Krätzera bylo zjištěno, že tento je jednatelem žalobkyně. Žalovaný nechtěl dluh z půjčky uznat vůbec. Jednalo se o půjčku na zaplacení sociálního a zdravotního pojištění Smlouva se podepisovala před domem jejich účetní Lenky Svobodové, neboť žalovaný nechtěl jít ani dovnitř. Museli přistoupit na jeho podmínky, jinak by nic nepodepsal. Svědek listinu podepsal asi týden po podpisu žalovaného, když šel na jednání k účetní. Žalovaný zřejmě obdržel listinu pouze se svým podpisem. Dlužná částka byla původně vyšší, ale žalovaný ji odmítl podepsat. 9. Z výpovědi svědkyně Lenky Svobodové bylo zjištěno, že zpracovává účetnictví pro žalobkyni. Žalovanému byla poskytnuta půjčka na zaplacení zdravotního a sociálního pojištění, on ji ale nechtěl zaplatit, proto se částka postupně snižovala. Při podpisu úpisu byl kromě ní přítomen žalovaný a pan Krätzer. Na radu právního zástupce následně podepsal úpis i pan Krätzer, aby tento mohla zahrnout do účetnictví. Žalovaný si úpis četl a řešila se smluvní pokuta. Žalovaný věděl, že pokud splátky neuhradí, bude muset zaplatit pokutu. <i>10. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>11. Dle ust. § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.</i> <i>12. Dle ust. § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žaloba je z větší části důvodná a v části týkající se zákonných úroků z prodlení z menší části nedůvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný žalobkyni i nadále dluží částku 17 400 Kč. Původní dluh žalovaného činil v době uznání 29 100 Kč. Před podání žaloby žalovaný uhradil první splátku ve výši 9 700 Kč a dále 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil řádně a včas pouze první splátku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Žalobkyně přitom žalobou uplatňovala smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. V době podání žaloby tedy dluh žalovaného vůči žalobkyni činil 20 400 Kč. Po podání žaloby žalovaný navíc uhradil žalobkyni další 3 000 Kč, což je možné považovat za uznání dluhu ve smyslu cit. ust. § 2054 odst. 2 o. z. Ohledně částky 3 000 Kč pak bylo řízení částečně zastaveno. Dlužná částka tak následně činila pouze 17 400 Kč. Žalovaný přitom nerozporoval dluh ve výši 12 400 Kč, přestože jej v rámci tohoto soudního řízení výslovně neuznal. Rozporoval pouze smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Bylo však prokázáno účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně a výpovědí svědkyně Lenky Svobodové, že uznání dluhu bylo fakticky dohodou o splátkách dluhu, neboť původní znění této listiny bylo upraveno na základě požadavků žalovaného. Skutečná dlužná částka byla totiž vyšší, avšak žalovaný ji odmítal uhradit. Jednatel žalobkyně ujednání o smluvní pokutě stvrdil svým podpisem dodatečně, aby byla zachovaná jednotná forma ujednání, nicméně ke sjednání smluvní pokuty došlo dle názoru soudu již ústní formou, a to při jednání kterému byl osobně přítomen jednatel žalobkyně, žalovaný a svědkyně Lenka Svobodová. Soud má tedy za prokázané, že smluvní pokuta byla sjednána platně. Pokud se jedná o její splatnost, pak v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty (tehdy ve výši 10 000 Kč) předžalobní výzvou odeslanou žalovanému dne 8. 10. 2020. Splatnost stanovila na den 16. 10. 2020. Skutečnost, že ve výzvě je uvedeno, že žalovaný je v prodlení s úhradou smluvní pokuty, považuje soud za irelevantní. Smluvní pokuta ve lhůtě sjednané, tj. do 7mi dnů od doručení výzvy, nebyla zaplacen a žalovaný se proto ocitl v prodlení jak s úhradou dlužné částky ve výši 12 400 Kč, tak s úhradou smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. V prodlení se přitom ocitl nejpozději dne 19. 10. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal částku 17 400 Kč, která po zohlednění všech dílčích plateb žalovaného představuje dlužnou jistinu ve výši 12 400 Kč a dosud neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z obou těchto částek. 14. Soud neshledal žádný důvod, aby žalovanému umožnil úhradu dlužné částky v jiné než obecné lhůtě k plnění, případně ve splátkách. 15. Výrokem II. pak soud zamítl nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení v tam specifikovaném rozsahu, neboť žalobkyně opomněla vzít žalobu zpět ohledně zákonného úroku z prodlení z částek odpovídajících jednotlivým dílčím úhradám provedeným žalovaným před i po podání žaloby. Soudu pak nezbylo než žalobu ve specifikovaném rozsahu částečně zamítnout. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle ust. § 146 odst. 3 a ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Pokud se jedná o částečné zastavení řízení, pak procesní zavinění leží na straně žalovaného, neboť po podání žaloby uhradil částečně svůj dluh, přičemž žaloba byla podána důvodně. Ačkoli byla žaloba výrokem II. částečné zamítnuta, přiznal soud žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť k zamítnutí žaloby došlo jen v nepatrné části předmětu řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákla