4 C 130/2022-22 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 916,66 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu uzavřené účastnické smlouvy [číslo] ze dne 30. 4. 2021 a [číslo] ze dne 3. 5. 2021. Předmětem smlouvy byl tarif služby elektronických komunikací a pronájem pevného zařízení. Žalovaný však řádně nehradit vyúčtování [číslo] [číslo] [číslo] za poskytnutou službu a pronájem zařízení, přičemž z těchto vyúčtování požaduje žalobkyně pouze dlužné položky vztahující se k pronájmu zařízení ve výši 50 Kč a 16,66 Kč, slevy na zařízení ve výši 3 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 850 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2022, avšak do dnešního dne nebyly dlužné částky uhrazeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Po provedeném řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně jako operátor a poskytovatel telekomunikačních služeb poskytla žalovanému na základě účastnických smluv [číslo] ze dne 30. 4. 2021 a [číslo] ze dne 3. 5. 2021 koncová zařízení k příjmu mobilního signálu Samsung Galaxy A12 – modrý. V jednotlivých vyúčtováních za poskytovanou službu, a to [číslo] [číslo] byl fakturován též nájem uvedeného zařízení. Tato vyúčtování nebyla ze strany žalovaného uhrazena, a za nájem koncového zařízení tak požaduje žalobkyně částku 50 Kč dle vyúčtování [číslo] splatného dne 27. 6. 2021 a částku 16,66 Kč dle vyúčtování [číslo] splatného dne 27. 5. 2021. Dále žalobkyně požaduje částku 1 850 Kč dle vyúčtování [číslo] splatného dne 16. 11. 2021, představující smluvní pokutu za nevrácení pronajatého koncového zařízení. Vyúčtováním [číslo] splatným dne 19. 10. 2021, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 3 000 Kč, představující slevu za koncové zařízení. Žalovaný tedy své povinnosti nedostál, když přestal hradit žalobkyní vystavené vyúčtování služeb. Žalobkyně proto účastnickou smlouvu vypověděla. Při stanovení výše dlužné částky vycházel soud ze žalobkyní předložených a žalovaným nezpochybněných daňových dokladů, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti. Celkem tedy žalovaný dluží žalobkyni za užívání koncového zařízení a jeho nevrácení po ukončení smluvního poměru částku 4 916,66 Kč. Dnem následujícím po splatnosti předmětných vyúčtování se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku, a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle plnění i úroky z prodlení. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá výši úroků z prodlení stanovenou v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, zejm. dle ust. § 1746 odst. 1, 2 a ust. § 2201 a násl. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval dle ust. § 1970 téhož právního předpisu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Vyčíslení náhrady nákladů řízení žalobkyně vychází z odměny jejího právního zástupce za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále též jen„ AT“, tedy žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/AT), celkem 300 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21% z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1, věta první, o. s. ř.