6 C 17/2019-122 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ve znění jejího průběžného upřesnění domáhali se žalobci prostřednictvím jejich právního zástupce určení ve smyslu výrokové části rozsudku. K odůvodnění svého návrhu mimo jiné uvedli, že v rámci probíhajícího dědického řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] byla předložena její holografní závěť, v níž zůstavitelka ustanovila oba žalobce jako své dědice. V průběhu pozůstalostního řízení však v okruhu osob připadajících v úvahu jako dědicové došlo ke sporu, když ze strany některých z nich byla popřena pravost uvedené závěti. Oba žalobci naopak tvrdí, že závěť zůstavitelky je pravá, přičemž již jen z povahy věci mají naléhavý právní zájem na určení, že jsou dědici podle této závěti. 2. Žalovaní dílem s podanou žalobou nesouhlasili, dílem ponechali rozhodnutí na úvaze soudu. 3. Po provedeném řízení učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: 4. Mezi účastníky řízení není sporu o tom a z obsahu připojeného dědického spisu zdejšího soudu zn. [spisová značka] bylo ověřeno, že dne 3.6.2016 došlo k úmrtí zůstavitelky [jméno] [příjmení], roz. [celé jméno žalované], [datum narození], v důsledku čehož došlo k zahájení řízení o její pozůstalosti a pověření notáře se sídlem v [obec] JUDr. [jméno] [příjmení] k provedení úkonů v tomto řízení. Jeho šetřením v evidenci právních jednání pro případ smrti nebyla zjištěna existence závěti či jiného pořízení pro případ smrti. Z obsahu dědického spisu plyne a mezi stranami též není sporné, že následně dne 24.10.2016 předložila [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], závěť zůstavitelky sepsanou dne 12.3.2016 jako soukromou listinu v holografní formě, jejíž pravost však byla ze strany některých osob přicházejících do úvahy jako dědicové třetí zákonné dědické třídy popřena. 5. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, číslo jednací [číslo jednací], ve spojení s usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 12.9.2018, číslo jednací [číslo jednací], procesní soud zjistil, že žalobci jako pozůstalá praneteř a pozůstalý prasynovec byli pravomocně odkázáni, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podali u Okresního soudu v Třebíči žalobu na určení, že jsou dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení] podle závěti ze dne 12.3.2016. 6. Z listiny označené jako„ Závěť“ obsahující podpis„ [jméno] [příjmení]“ a datované v [obec a číslo] březnem 2016 soud zjistil, že podepsaná osoba pro případ své smrti ustanovuje touto listinou dědici veškerého majetku, který bude v den úmrtí vlastnit, svého prasynovce a praneteř [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně], a to stejným dílem, za současného prohlášení, že nemá žádné děti. Závěť učinila jako projev své pravé a svobodné vůle, s rozvahu, vážně a bez donucení. 7. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] st., [datum narození], soud zjistil, že se jedná o švagrovou zůstavitelky, kdy její muž byl bratrem zůstavitelky. Svědkyně potvrdila, že zůstavitelka pořizovala závěť, a to dne 12.3.2016, kterou svědkyně měla v držení a osobně u tohoto sepsání byla přítomna. Závěť byla sepsána v domově [anonymizováno]. [jméno] [anonymizováno] [obec] jako přání zůstavitelky, která si přála, aby„ v domě pokračovaly vnoučata“. Svědkyně potvrdila, že zůstavitelka psala závěť vlastní rukou a zároveň tuto listinu ztotožnila se závětí založenou ve spise. Při sepisu závěti byla zůstavitelka při vědomí, vše dobře chápala a vnímala, byť již v té době brala léky, pravděpodobně s ohledem na její diagnózu silná sedativa. Sepisu závěti byl dále přítomen dnes již nežijící manžel svědkyně a její dcera. Závěť nebyla zůstavitelce diktována, ta se jen ptala na formální náležitosti a údaje o dětech svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] ml. Zůstavitelka si přitom nepřála, aby o závěti říkali„ [jméno] [celé jméno žalovaného]“, který by pravděpodobně dům prodal. Jejím přáním bylo, aby dům ožil pobytem vnoučat a aby takto bylo pokračováno dál. 8. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalované] ml., [datum narození], soud zjistil, že zůstavitelka byla její tetou, jmenovitě sestrou jejího otce. I tato svědkyně byla osobně přítomna sepsání závěti, přičemž pořízení závěti bylo přímým přáním zůstavitelky. Ohledně závěti se zůstavitelka nijak neradila, přišla s hotovou věcí s tím, že sama to hned napsala [jméno] a [jméno]. Ptala se akorát na data dětí. Přitom byla plně při smyslech, ač brala nějaké léky. 9. Druhá žalovaná v řízení potvrdila, že zůstavitelce velmi chyběly děti, brala si je od ostatních rodinných příslušníků a starala se o ně. Jejím přáním nebylo dům prodat. V takovém případě by jej zřejmě nabídla [anonymizováno], kteří by měli možnost adekvátně zisk rozdělit v rodině. Pracovala jako úřednice v [obec], tedy nepochybně dokázala pracovat s litinami. V době pobytu u [anonymizována dvě slova] v [obec] se dostala do pohody, byla tam spokojená, přibrala na váze a špatně jí bylo až v nemocnici, kde byla posléze a kde již dostávala dávky morfia. Pokud tedy byla závěť pořízena v době jejího pobytu v domově, pak pravděpodobně tuto závěť pořídila v duševní pohodě. 10. Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto mimo jiné zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 11. Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu zákonného ustanovení výše citovaného tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobkyní je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobců nebo by se jejich právní postavení stalo nejistým. Zde shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna již jen tím, že předmětem žaloby je vymezení okruhu dědiců nezbytného pro úspěšné vedení a ukončení dědického řízení a není tedy třeba jej prokazovat. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobu je nutno vzít za důvodnou. Především z výpovědí svědkyň [jméno] [celé jméno žalované] starší a mladší, o jejichž věrohodnosti soud neshledal důvodu pochybovat a jež plně zapadají do kontextu ostatních provedených důkazů (zejména závěti samotné) vyplývá, že zůstavitelka sama měla pořízení závěti v úmyslu, sepsala ji ze své vůle a učinila tak vlastní rukou (ustanovení § 1533 občanského zákoníku), přičemž i záměr tohoto právního jednání zůstavitelky byl soudu koherentně a srozumitelně objasněn. Přitom není důvod pochybovat o tom, že by zůstavitelka k takovému jednání nebyla způsobilá a z listiny předložené jako závěť současně dostatečně vyplývá splnění všech zákonem předepsaných formálních náležitostí (ustanovení § 1494 občanského zákoníku). Jedná se přitom o dosud jedinou zjištěnou závěť jmenované zůstavitelky. Jelikož tedy v řízení nevyplynulo nic, co by zpochybňovalo pravost závěti, přistoupil soud k určení, že oba žalobci jsou právě podle této závěti společnými dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení]. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž přihlédnul k tomu, že ve věci plně úspěšní žalobci se práva na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu vzdali.