7 C 179/2022-17 — Okresní soud v Třebíči

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12. 7. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 30. 8. 2022 domáhal se žalobce zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností od data 1. 9. 2022. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Soudu předložila potvrzení o studiu ze dne 2. 9. 2022. Soud provedl dokazování účastnickými výslechy žalobce a žalované a listinnými důkazy, a to potvrzením o studiu ze dne 2. 9. 2022 a rozsudkem Okresního soudu v Třebíči – č.j.: 10 P 86/2006-166 ze dne 18. 11. 2015. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaná je ve školním roce 2022 žákyní prvního ročníku denního studia v oboru zahradník na Střední odborné škole, Středním odborném učilišti a Základní škole Třešť. Jedná se o nástavbové studium zakončené maturitní zkouškou. Z účastnické výpovědi žalované soud zjistil, že v roce 2019 na téže škole úspěšně ukončila studium v učebním oboru pečovatelské služby a získala výuční list a v červnu 2022 opět na též škole ukončila studium v učebním oboru zahradnické práce a taktéž získala výuční list. Od září 2022 pak začala studovat nástavbové studium v oboru zahradník zakončené maturitní zkouškou. V obou oborech, v nichž je vyučena, sehnala po ukončení studia zaměstnání, ale rozhodla se pro další studium. Vyživovací povinnost žalobce vůči tehdy nezletilé žalované byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 P 86/2006-166 ze dne 18. 11. 2015 na částku 1 000 Kč měsíčně počínaje dne 1. 9. 2015. <i>Dle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované skončila již v červnu 2022, neboť žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání v podobě studia na Střední odborné škole, Středním odborném učilišti a Základní škole v [obec]. V té době již měla výuční list ve dvou oborech a též sehnala zaměstnání v obou oborech. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná je schopna se sama živit, a proto výrokem I. tohoto rozsudku zcela vyhověl žalobnímu návrhu a vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil ke dni 1. 9. 2022. Pokud se jedná o náklady řízení, pak tyto by dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náležely ve věci plně úspěšnému žalobci. Ten však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.