7 C 235/2022-26 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným původně k Okresnímu soudu Brno – venkov dne 28. 1. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 41 496,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady škody za poškozené vozidla, které měl žalovaný od žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) k dispozici na základě smlouvy o výpůjčce ze dne 19. 9. 2018. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě přílohy č. 17 ke smlouvě o převodu části závodu ze dne 25. 3. 2021. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě vyzvala dopisem ze dne 18. 1. 2022. Do dne podání žaloby však dlužná částka uhrazena nebyla. 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor s odůvodněním, že částku 41 496,13 Kč uhradil dne 28. 1. 2022 na základě předžalobní výzvy, což doložil oznámením o provedení příkazu k úhradě, z něhož vyplývá, že dne 28. 1. 2022 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 41 496,13 Kč se specifickým symbolem [číslo]. 3. Podáním ze dne 21. 9. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět co do částky 41 496,13 Kč a nadále trvala na úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 41 496,13 Kč od 2. 2. 2019 do zaplacení a na úhradě nákladů řízení. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 19. 9. 2018 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([jméno] – [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o výpůjčce č. O1802493, na základě které, bylo žalovanému přenecháno k užívání vozidlo [registrační značka]. Z protokolu o předání/převzetí vozidla ze dne 17. 9. 2018 vyplývá, že toto vozidlo mělo při převzetí poškozený lak nad levým světlem vepředu. Z protokolu a předání a převzetí vozidla ze dne 1. 10. 2018 vyplývá, že vozidlo mělo při vrácení odřený pravý a levý bok po celé výšce, odřený nárazník pod předním světlem a promáčklý b-sloupek dveří. Protokol je podepsán oběma smluvními stranami. Otázky údržby vozidla, jeho oprav, nároku na náhradu škody a smluvní pokutu byly upraveny ve všeobecných podmínkách pro výpůjčku vozidel podepsaných žalovaným dne 19. 9. 2018. Daňovým dokladem – fakturou č. 19600556 vyfakturovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému za opravu vozidla částku 41 496,13 Kč. Faktura byla splatná dne 1. 2. 2019. Z oznámení o převodu části závodu bylo zjištěno, že jeho účinnost nastala ke dni 1. 4. 2021. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena emailem dne 6. 5. 2021. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 19. 1. 2022 předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k úhradě v trvání 7mi dnů od doručení výzvy. Ze spisu není zřejmé, kdy byla žalovanému předžalobní výzva doručena. <i>5. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sn., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.</i> 6. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem I. řízení zastavil co do částky 41 496,13 Kč Stanovisko žalovaného k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání. 7. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil dle ust. § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014 dle kterého plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 8. S ohledem na skutečnost, že sám žalovaný v odporu uvedl, že dlužnou částku uhradil v reakci na předžalobní výzvu, je zřejmé, že měl v úmyslu splnit celý dluh vůči žalobkyni, čímž svůj dluh uznal. Opomněl však uhradit zákonný úrok z prodlení, a proto mu soud tuto povinnost uložil výrokem II. tohoto rozsudku. Do prodlení se splnění peněžitého se závazku se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti faktury č. 19600556, tj. dnem 2. 2. 2019. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení přitom odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. 9. Pokud se jedná o náhradu nákladů řízení, aplikoval soud v tomto případě ust. § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V projednávané věci soud přihlédl ke skutečnosti, že den podání žaloby se shoduje se dnem, kdy žalovaný svůj dluh (bez příslušenství) vůči žalobkyni uhradil, a proto soud žalobkyni nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení, ale pouze následující položky: odměnu advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), ve výši 2 x 2 780 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a předžalobní výzva k plnění), 2 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 600 Kč. 10. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě byla stanovena obecná dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.