7 C 289/2021-73 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 11. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 1 098 888,75 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu náhrady škody způsobené průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 11/2011, před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 49 Co 328/2012, Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 21 Cdo 518/2014 a v řízení o ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem ČR (dále též jen„ ÚS“) pod sp. zn. II. ÚS 3350/15. Svoji žalobu odůvodnila tím, že v řízení před soudem první instance, před odvolacím a dovolacím soudem byla žalobkyně procesně úspěšná. Okresní soud v Třebíči zamítl žalobu podanou proti žalobkyni rozsudkem ze dne 31. 5. 2012, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil dne 12. 6. 2013 a dovolací soud dne 6. 8. 2015 dovolání v této věci zamítl. Nálezem ÚS ze dne 10. 2. 2017 však bylo rozhodnuto, že postupem obecných soudů došlo k porušení práva žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], na spravedlivý proces a práva na svobodnou volbu povolání a všechny napadená rozhodnutí obecných soudů byla zrušena jako nezákonná. V návaznosti na nález Ústavního soudu pak Okresní soud v Třebíči (dále též jen„ zdejší soud“) vydal dne 30. 3. 2017 rozsudek, kterým určil neplatnost výpovědi. Následně Ing. [příjmení] podala žalobu na náhradu ušlého výdělku, přičemž zdejší soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2018 uložil žalobkyni povinnost uhradit Ing. [příjmení] částku 824 554 Kč s úrokem z prodlení z titulu ušlého výdělku. Řízení před obecnými soudy o určení neplatnosti výpovědi, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná trvalo 4 roky a 1 den. Řízení před obecnými soudy, ÚS a navazující rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi trvalo celkem 5 let, 6 měsíců a 25 dní. Řízení o náhradě ušlého výdělku trvalo 1 rok a 16 dní. Soudy svým nesprávným postupem v řízení o určení neplatnosti výpovědi Ing. [příjmení] zatíženým průtahy a nesprávným právním hodnocením založily navyšování žalovatelné částky z titulu náhrady ušlého výdělku. Následně obecný soud svým postupem v řízení o náhradu ušlého výdělku založil navyšování příslušenství žalované částky. Tyto skutečnosti vedly ke vzniku újmy na straně žalobkyně, bez jejího zavinění a bez faktické moci nad výší vzniklé škody. Již samotné řízení před podáním ústavní stížnosti podléhalo značným průtahům, a to zejména s ohledem na fakt, že soudy opakovaně rozhodovaly ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně tak nijak nepochybila, když jednala„ lege artis“ a s jejími právními závěry souhlasil okresní soud, odvolací soud i dovolací soud. Zvrat ve věci přinesl až překvapivý názor ÚS, který byl vysloven až 1 rok, 6 měsíců a 4 dny po zamítnutí dovolání. Pokud by obecné soudy rozhodovaly bez průtahů, mohlo dojít k právnímu hodnocení sporu ze strany ÚS dříve jak po 5 letech a vzniklá škoda by byla podstatně nižší. Žalobkyni tak byla v příčinné souvislosti v návaznosti na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 9 C 11/2011, rozsudkem zdejšího soudu č. j. 5 C 223/2017-120 ze dne 18. 10. 2018, uložena povinnost zaplatit Ing. [příjmení] částku 824 554 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady ušlé mzdy a dále též náklady řízení právního zástupce Ing. [příjmení]. Až v tomto řízení došlo po více jak 7 letech po podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi k vyčíslení vzniklé škody. Žalobkyně shledává takovou škodu za vzniklou v příčinné souvislosti s průtahy v řízeních a za neúnosnou zejména s ohledem na fakt, že po dobu 5,5 roků byla žalobkyně v domnění, že pracovní poměr Ing. [příjmení] po právu zanikl. Na základě uvedeného rozsudku uhradila žalobkyně řádně a včas částku 1 098 888,75 Kč, kterou žalobkyně považuje za škodu vzniklou okamžikem zaplacení, za níž jsou odpovědné příslušné soudy. Náhrada majetkové újmy byla u žalobkyně uplatněna dne 12. 5. 2021, přičemž ke dni podání žaloby o ní nebylo meritorně rozhodnuto. 2. K výzvě soudu žalobkyně při jednání konaném dne 6. 4. 2022 upřesnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že žalobní nárok opírá o průtahy způsobené v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 11/2011 a řízení na ně navazující u soudů vyšších stupňů. Výše uplatňovaného nároku pak vyplývá z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 223/2017. 3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a současně vznesla námitku promlčení ve vztahu k uplatněnému nároku s odůvodněním, že žalobkyně se o škodě dozvěděla nejpozději dne 21. 8. 2017, kdy bylo pravomocně rozhodnuto, že výpověď je neplatná. Již nejpozději tohoto dne tak žalobkyně věděla, že bude povinna uhradit Ing. [příjmení] i ušlou mzdu. Věděla tedy, že jí vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Je přitom nerozhodné, že žalovaná částka byla uhrazena dne 9. 11. 2018. S ohledem na nález ÚS byly obecné soudy povinny respektovat jeho právní závěry a žalobkyni (tehdy v pozici žalované) muselo být zřejmé, že v řízení bude neúspěšná. Žalobkyně však dobrovolně neuhradila ničeho, tato skutečnost jde k její tíži a nemůže být přičitatelná státu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně dne 12. 5. 2021 uplatnila u žalované nárok na odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. žádosti však nebylo vyhověno. Dle názoru žalované nelze v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči vedeném pod sp. zn. 9 C 11/2011 a v navazujících řízeních před obecnými soudy konstatovat žádné průtahy, neboť žádný ze soudů nebyl procesně nečinný a procesní úkony byly prováděny průběžně. Žalovaná dále odkázala na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která řešila obdobnou problematiku. Dle žalované navíc nebyly splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a před ÚS v celkové délce 6 let. K žádným průtahům proto nedošlo. 4. Z výpisu denního pohybu na účtu vedeném na jméno žalobkyně u [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 9. 11. 2018 vyplatila na účet č. [bankovní účet] částku 824 554 Kč s popisem vyrovnání Ing. [příjmení] – jistina, a téhož dne na stejný účet vyplatila částku 182 475,75 Kč s popisem Ing. [příjmení] – příslušenství. Dne 21. 12. 2018 pak žalobkyně z téhož účtu zaslala na účet č. [bankovní účet] částky 83 584 Kč a 8 275 Kč s popisem náhrada nákladů řízení – Ing. [příjmení]. Jednalo se o náklady řízení právního zástupce Ing. [příjmení] a náklady řízení státu. 5. Další listinné důkazy prováděl soud ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 11/2011. Důkaz byl proveden všemi listinami zde založenými, nicméně níže soud konstatuje jen obsah těch nejpodstatnějších. 6. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2011 domáhala se žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná (v tomto řízení žalobkyně) dne 2. 7. 2010. Usnesením ze dne 6. 9. 2011 vyzval soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku a následujícího dne vyzval žalovanou, aby se k podané žalobě vyjádřila. Žalovaná dne 21. 9. 2011 doplnila podklady a požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 12. 10. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. První jednání ve věci bylo nařízeno dne 24. 10. 2011 na termín 8. 12. 2011. Jednání bylo odročeno z důvodu nemoci předsedkyně senátu – viz. čl. 26. Dne 19. 1. 2012 požádal soud o součinnost Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Dne 18. 4. 2012 si soud vyžádal doplňující stanovisko stejné instituce. Dne 10. 5. 2012 bylo soudem nařízeno jednání na den 31. 5. 2012. Při tomto jednání bylo rozhodnuto tak, že žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná se zamítá. Rozsudek ze dne 31. 5. 2012 byl rozeslán účastníkům v písemném vyhotovení dne 26. 6. 2012. Odvolání podané žalobkyní dne 19. 7. 2012 bylo protistraně zasláno dne 25. 9. 2012. Opatřením místopředsedkyně zdejšího soudu na čl. 59 byla z důvodu úmrtí vyřizující soudkyně věc přidělena dne 30. 10. 2012 senátu 5 C. Následujícího dne byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu [obec]. Odvolací soud dne 22. 5. 2013 nařídil jednání na den 5. 6. 2013. Jednání proběhlo a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 12. 6. 2013. Dne 11. 7. 2013 požádal předseda senátu odvolacího soudu o prodloužení lhůty k odeslání rozhodnutí v písemném vyhotovení, a to do 29. 7. 2013. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu bylo rozesláno účastníkům dne 25. 7. 2013. Dne 26. 9. 2013 proti rozsudku odvolacího soudu podala Ing. [příjmení] dovolání. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2013 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. V reakci na to požádala o osvobození od soudních poplatků, přičemž dne 18. 10. 2013 jí zdejší soud zaslal prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k vyplnění pro účely osvobození od soudních poplatků. Ing. [příjmení] je soudu dodala až dne 20. 11. 2013 a usnesením na čl. 112 ze dne 13. 1. 2014 jí bylo přiznáno od osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Dne 7. 2. 2014 byl spisový materiál doručen na podatelnu Nejvyššího soudu s předkládací zprávou pro rozhodnutí o dovolání. Z protokolu o vyhlášení rozsudku dovolacím soudem ze dne 6. 8. 2015 bylo zjištěno