12 C 172/2023-24 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou ze dne 31. 3. 2023 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 249 103,47 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku a smluvního úroku, a to ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 14. 9. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným. S ohledem na omluvu žalobkyně a řádné doručení předvolání žalovanému soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti obou účastníků. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud provedl ve věci dokazování zejména smlouvou o úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], výpisem z účtu žalovaného, sazebníkem (ceníkem) [právnická osoba], poslední výzvou k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek – seznamem pohledávek, přílohou smlouvy o postoupení pohledávek – potvrzení o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky žalovanému a dokladem o odeslání, předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem adresovaným žalovanému a dokladem o odeslání. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 350 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky a úrokem 14,9% ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný si své povinnosti ze smlouvy neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr žalovanému ke dni 1. 10. 2022 a uplatnila proti němu nárok na zaplacení poplatků a smluvních i zákonných úroků. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2022 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. I přes výzvy však žalovaný doposud svůj dluh neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá § 2395 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním. Žalovaný však sjednané podmínky smlouvy o úvěru porušil, zejména tím, že poskytnuté finanční prostředky nesplácel řádně a včas, i přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil splatný předmět vypovězené smlouvy o úvěru a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dluhu a sjednaného úroku z něj povinen hradit i zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1802 občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 9 965 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 9 300 Kč, a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.