12 C 202/2023-24 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 20 760 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu splnění obsahu závazku ze smluv o pronájmu a koupi koncového zařízení, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně - spol. T - [právnická osoba] a žalovanou. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin-účastnické smlouvy vč. smlouvy o pronájmu, všeobecných obchodních podmínek společnosti T- [právnická osoba], vyúčtování služeb [číslo] vyúčtování – doklad [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 8. 2022 vč. přílohy [číslo] (seznamu postoupených pohledávek), potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě či návrhu na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění, účastnické smlouvy vč. kupní smlouvy, vrubopisu – opravného daňového dokladu [číslo] vrubopisu – opravného daňového dokladu [číslo] vyúčtování – dokladu [číslo] nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že na podkladě řádně uzavřené smlouvy byla žalované pronajata a i prodána koncová zařízení. V řízení není sporu o tom, že žalovaná dosud žalobkyni po skončení smluvního vztahu nevrátila technické zařízení, pročež je povinna hradit smluvní pokutu pro tento případ sjednanou, a to v nesporné výši 4 000 Kč a dále na úhradě kupních cen ze smluv o prodeji koncového zařízení dluží částky 4 000 Kč a 8 760 Kč. Jelikož se žalovaná s úhradou peněžitého plnění ocitnula v prodlení, je povinna hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Ve vztahu k nákladům řízení je soud toho názoru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky (tedy nároky vyplývající z právních vztahů založených obdobnými účastnickými smlouvami) přitom žalobkyně uplatňuje jen u tohoto soudu opakovaně, a to návrhy, které se svým textem od sebe téměř neliší. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. [příjmení] zaplaceného soudního poplatku tak podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 900 Kč (tedy 300 Kč za každý z těchto úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ AT), celkem 300 Kč, mimo SOP navýšeno o 21% DPH. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.