12 C 276/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou ze dne 29. 9. 2023 domáhali se žalobci stanovení povinnosti žalované zaplatit jim částku 112 915 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného nájemného a poplatků za služby, to vše ze smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 1. 1. 2022. 2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115 a o.s.ř.. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. 3. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 1. 2022, ukončením nájmu nebytových prostor ze dne 31. 12. 2022, fakturou [číslo] 2022, výzvou k plnění ze dne 17. 5. 2023, podací stvrzenkou, sledovanými zásilkami – detailními informacemi, výpisem z katastru nemovitostí. 4. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobci jako pronajímateli a žalovanou jako nájemcem došlo dne 1. 1. 2022 k uzavření Smlouvy o nájmu nebytových prostor (správně prostor určených k podnikání), na základě které žalobci přenechali žalované vymezené nebytové prostory k jejímu podnikání a žalovaná se zavázala platit jim za to nájemné. V čl. IV. odst. 4.1. Smlouvy se žalovaná zavázala platit nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně a dále se zavázala v čl. IV. odst. 4.4. Smlouvy na služby související s nájmem těchto prostor platit zálohu ve výši 3 000 Kč měsíčně. Nájemné se žalovaná zavázala platit vždy nejpozději do posledního dne v měsíci předcházejícího měsíci, na který je hrazeno (odst. 4.2. Smlouvy). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 (odst. 5.2. Smlouvy). 5. Žalovaná nezaplatila žalobcům řádně a včas nájemné a zálohy na služby spojené s nájmem a z tohoto titulu pak dluží žalobcům nájemné za rok 2022 ve výši 78 000 Kč, za el. energie částku 7 752 Kč, za plyn částku 25 777 Kč, za vodné částku 1 386 Kč, tedy celkem částku 112 915 Kč, kterou i přes výzvu žalobcům neuhradila. 6. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobci jako pronajímatelé v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostáli řádně všem povinnostem, které jim ukládá ust. § § 2302 a násl. občanského zákoníku, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaná však nesplnila základní povinnost nájemce, když žalobcům řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem nehradila nájemné a vyúčtované služby. Proto soud, maje na zřeteli zákonné ustanovení výše uvedené, tuto povinnost uložil žalované k návrhu žalobců výrokem tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení. 7. Lhůta uložená žalované ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. 8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšným žalobcům tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobci zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 517 Kč, odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 1771996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 5 620 Kč, 3 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. 9. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobců nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.