12 C 3/2023-14 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku celkem 36 552 Kč z titulu nerealizovaných srážek ze mzdy [jméno] [příjmení]. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření, přičemž se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř.. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení žaloby, provedl ve věci dokazování zejména rozhodnutím o úpadku dlužníka [jméno] [příjmení], přípisem insolvenčního správce – dodejka, mzdovým listem. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobce je ustanovený insolvenční správce dlužníka [jméno] [příjmení] v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Brně, č.j. KSBR 31 INS [číslo] / 2013 a a je osobu s dispozičním oprávněním srážky ze mzdy dlužníka počínaje 01/2022, kdy byl a je dlužník zaměstnanec žalované. srážka za 01/2022 – 6 092 Kč, splatnost mzdy a tedy i srážky do 28. 2. 2022 srážka za 02/2022 – 6 092 Kč, splatnost mzdy a tedy i srážky do 31. 3. 2022 srážka za 03/2022 – 6 092 Kč, splatnost mzdy a tedy i srážky do 30. 4. 2022 srážka za [číslo] – 6 092 Kč, splatnost mzdy a tedy i srážky do 31. 5. 2022 srážka za 05/2022 – 6 092 Kč, splatnost mzdy a tedy i srážky do 30. 6. 2022 srážka za 06/2022 – 6 092 Kč, splatnost mzdy a tedy i srážky do 31. 7. 2022. Na základě přípisu insolvenčního správce, kterým byla žalované jako zaměstnavateli dlužníka uložena povinnost realizovat srážky ze mzdy dlužníka, však žalovaný srážku ve prospěch insolvenčního řízení sice vypočetl, ale již neodeslal, přičemž celkově se tak jedná o srážky v měsíční výši 6092 Kč za měsíce 01/2022 až 06/2022. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ust. § 292 zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je v celém svém rozsahu důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaná jako plátce mzdy neprovedla ze mzdy povinného srážky řádně a včas, uplatnil proti němu žalobce žalobou řádně právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy, a to včetně požadovaného zákonného úroku prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající ve dvou paušálních náhradách ve výši 2 x 300 Kč. Na žalobce se ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vztahuje tzv. osobní osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud jeho návrhu v plném rozsahu vyhověl, přechází poplatková povinnost podle ustanovení § 2 odst. 3 věty první Zákona na žalovanou. Té soud uložil povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši 1 828 Kč vyměřeného dle položky [číslo] písm. b) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k Zákonu o soudních poplatcích.