12 C 341/2022-24 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované vyklidit nemovitost označenou ve výroku tohoto rozsudku. Se souhlasem obou účastníků soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje z podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména výpisem z katastru nemovitostí pořízeným prostřednictvím internetu, smlouvou o nájmu ze dne 26. 5. 2021, dodatkem [číslo] ze dne 25. 6. 2021, výzvou k nápravě ze dne 5. 8. 2022 včetně podacího lístku, výzvou k vyklizení nemovitosti ze dne 7. 11. 2022 včetně dodejky. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. st. [číslo] o výměře 186 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova s [adresa], bydlení část obce Střítež. Dne 25. 6. 2022 byla mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou na straně nájemce uzavřena smlouva o nájmu, a to na dobu 1 (jednoho) roku. Žalovaná se zavázala hradit měsíční nájemné ve výši 2 350 Kč dodatkem [číslo] ze dne 25. 6. 2021 zvýšené na částku ve výši 8 700 Kč splatné vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který se nájemné hradí. S ohledem na skutečnost, že nájem dle smlouvy o nájmu zanikl ke dni 31. 5. 2022, kdy dle ustanovení § 2292 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), platí, že„ nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí“ a vzhledem ke skutečnosti, že nájemce předmětnou nemovitost nepředal žalobkyni jako pronajímateli bez zbytečného odkladu, potažmo ve lhůtě 1 měsíce od skončení nájmu, zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované jako nájemci výzvu k vyklizení nemovitosti ze dne 7. 11. 2022. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. Žalované nesvědčí žádný právní důvod k užívání nemovitosti, dlouhodobě takto činí bez souhlasu žalobkyně. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná, a soud z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, stanovené podle položky 4-1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu o soudních poplatcích, a dále odměny advokáta o 21% DPH, stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 500 Kč a 4 x 300 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.