12 C 342/2022-24 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému vyklidit nemovitost označenou ve výroku tohoto rozsudku. Se souhlasem obou účastníků soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř., žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje z podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména výpisem z katastru nemovitostí pořízeným prostřednictvím internetu, smlouvou o nájmu ze dne 25. 6. 2022, výzvou k nápravě ze dne 12. 10. 2022 včetně podacího lístku, výpovědí z nájmu ze dne 27. 10. 2022 včetně podacího lístku, výzvou k vyklizení nemovitosti ze dne 7. 11. 2022 včetně dodejky. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. st. [číslo] o výměře 186 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, budova s [adresa], bydlení část obce Střítež. Dne 25. 6. 2022 byla mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu, a to na dobu 1 (jednoho) roku, kdy na základě této smlouvy žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání nemovitost, za nájem nemovitosti se žalovaný zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 8 700 Kč splatné vždy nejpozději do konce kalendářního měsíce, za který se nájemné hradí. Z důvodu dlouhodobého neplacení nájemného tak žalovaný zvlášť závažným způsobem porušil své povinnosti vyplývající z nájmu nemovitosti. V souladu s ustanovením § 2291 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), žalobkyně jako pronajímatel zaslala žalovanému v souladu s ustanovením § 2291 obč. zák. písemnou výpověď z nájmu ze dne 27. 10 2022. Důvodem výpovědi z nájmu nemovitosti je neplacení nájemného po dobu delší než 3 měsíce. V rámci výpovědi byl žalovaný poučen o svém právu podat námitky i o svém právu podat soudní žalobu v zákonné dvouměsíční lhůtě. Tato svá práva však žalovaný nevyužil, a tudíž má žalobkyně za to, že nájemní vztah byl ukončen. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. Žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání nemovitosti, dlouhodobě takto činí bez souhlasu žalobkyně. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná, a soud z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, stanovené podle položky 4-1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu o soudních poplatcích, a dále odměny advokáta o 21% DPH, stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 500 Kč a 4 x 300 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.