12 C 85/2023-36 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 43 742 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené dodávky elektřiny. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména smlouvou o dodávce, fakturou a výzvou k úhradě. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobkyně o tom, že na podkladě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny odebral na smluveném odběrném místě v období od 16. 9. 2021 do 30. 9. 2022 elektřinu, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturací řádně neuhradil. V řízení rovněž zůstává nespornou samotná výše tohoto již splatného a dosud nesplněného dluhu. Žaloba je tak v plném rozsahu důvodná, a jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinen hradit i žalobkyní uplatněný zákonný úrok z prodlení. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku a § 50 odst. 2 věty první energetického zákona, otázku úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v kontextu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta uložená žalovanému ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na účelně vynaloženou náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta, jenž prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 1771996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3x 500 Kč, 3x 100 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle §14b odst. 5 písm. a) cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.