21 C 27/2022-99 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 3 545,78 EUR s příslušenstvím z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o zajištění celních a spedičních služeb. K jednání se řádně předvolaná žalovaná nedostavila a soud proto jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti. Žalobkyně jako účastník řízení setrval na podané žalobě s tím, že v plném rozsahu odkázal na její písemné vyhotovení. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, provedl ve věci dokazování zejména sales contracts s firmou [právnická osoba], fakturou č. ANSD2110424 ze dne 9. 8. 2021 na částku 1 310 EUR, fakturou č. ANSD2110498 ze dne 14. 9. 2021 na částku 530 EUR, fakturou č. AVSD2110500 ze dne 14. 9. 2021 na částku 1 705,78 EUR a korespondencí účastníků. Po zhodnocení všech shora důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva v souvislosti se zajištěním celních a spedičních služeb, kdy spolupráce probíhala na základě objednávek a jednalo se ze strany žalované o zástup firmy [právnická osoba], sídlem [adresa]. Za poskytnuté služby vždy platila žalovaná, spolupráce takto probíhala dlouhodobě, avšak k zaplacení tří splatných faktur, evidovaných pod čísly ANSD2110424 vystavené dne 9. 8. 2021 na částku 1 310 EUR s datem splatnosti 23. 8. 2021, ANSD2110498 vystavené dne 14. 9. 2021 na částku 530 EUR s datem splatnosti 21. 9. 2021 a ANSD2110500 vystavené dne 14. 9. 2021 na částku 1 705,78 EUR s datem splatnosti 21. 9. 2021, celkem 3 545,78 EUR doposud i přes výzvu nedošlo. <i>Po právní stránce soud věc hodnotil dle Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikované vyhláškou č. 11/1975 Sb. a § 2555 a násl. občanského zákoníku.</i> Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě žalobě jako zcela důvodné vyhovět. Žalobkyně v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami beze zbytku dostála všem svým povinnostem, naproti tomu žalovaná nezaplatila za poskytnuté celní a spediční služby vyúčtované splatné částky a soud rozhodl tak, jak je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. S ohledem na neúčast žalované při nařízeném jednání pak nebylo možno postupovat ve smyslu ust. § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. a v tomto směru pak žalovaná neunesla důkazní břemeno týkající se jejích zcela nekonkrétních námitek ve vztahu k žalobkyní neprovedeným úkonům a tvrzenému vzniku škody. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobkyni přiznal proto soud proti žalované náhradu nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudní poplatku ve výši 4 382 Kč, o 21% DPH navýšené odměny ve smyslu vyhlášky č. 177/1996Sb. za 5 úkonů právní služby v jednotlivé výši 4 620 Kč, 5 x 300 Kč rež. paušálů dle cit. vyhlášky, náhrady za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 4 započaté půlhodiny v jednotlivé výši 100 Kč a cestovného k jednání soudu ve výši 875,64 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.