4 C 165/2018-54 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 1. 2018 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 51 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla ze strany banky poskytnuta osobní půjčka ve výši 250 000 Kč, která byla dne 27. 11. 2006 žalovanému vyplacena. Jelikož ze strany žalovaného nebyly měsíční splátky půjčky ve výši 5 100 Kč hrazeny řádně a včas, tak banka ke dni 21. 5. 2009 zesplatnila dlužné částky v celkové výši 214 823,66 Kč. Žalobkyně však v tomto řízení požaduje pouze částku 51 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 22. 5. 2009 do zaplacení. Postupními smlouvami nejprve mezi [právnická osoba], a [právnická osoba] ze dne 12. 4. 2011 a následně mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 19. 4. 2016 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Řízení bylo následně přerušeno, neboť na základě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2018, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného. 3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 2023, č.j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí oddlužení žalovaného jakožto dlužníka a osvobodil jej mj. od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (výrok IV.). 4. Při jednání soudu dne 20. 12. 2023 soud zjistil, že předmětná pohledávka byla do insolvenčního řízení žalobkyní přihlášena pod pořadových [číslo] uspokojena v rozsahu 42,8172 %, tj. v částce 138 048,93 Kč. 5. Jelikož byl žalovaný osvobozen insolvenčním soudem od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (srov. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., v platném znění) nárok žalobkyně na úhradu žalované částky zanikl, a proto soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když ve věci plně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, které ovšem nepožadoval. Soud proto výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.