6 C 215/2023-13 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 16 028,52 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužné částky za kupní cenu mobilních zařízení. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný se žalobcem uzavřel kupní smlouvy na koupi mobilních zařízení, za něž se zavázal uhradit kupní cenu ve splátkách splatných společně s vyúčtováním poskytovaných služeb elektronických komunikací. Žalovaný však následně za poskytované služby řádně neplatil, pročež mu žalobce tyto vypověděl a vyzval jej k úhradě všech dlužných částek. V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný na ceně zakoupených zařízení dosud žalobci dluží částku uplatněnou žalobou a jelikož ji ani po splatnosti nesplnil dobrovolně, uložil mu povinnost k úhradě soud výrokem rozsudku, a to včetně povinnosti hradit zákonný úrok z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2. náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 200 Kč příslušející za písemné podání soudu týkající se věci samé – žaloba. Lhůta k úhradě dlužné částky i nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.