7 C 192/2023-69 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2023 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 14 050 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 2. 2022. Žalovaný svoje závazky vyplývající z této smlouvy dosud ani částečně nesplnil. Schopnost žalovaného splatit závazky ze smlouvy byla žalobkyní ověřena z výpisu z bankovního účtu žalovaného a nahlédnutím do databáze dlužníků [příjmení]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na 23. 10. 2023 se bez omluvy nedostavil žalovaný. Z účasti u jednání se omluvil právní zástupce žalobkyně a navrhl, aby soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vyplývá, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným elektronickými prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl sjednán ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % pro případ splnění podmínek akce, jinak ve výši 0,9 % denně. Úvěr měl být splacen v 1 splátce ve výši 10 000 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny, ohledně které je žalovaný v prodlení. Kromě smluvní pokuty se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit také účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu k zaplacení. V záhlaví smlouvy není u žalovaného uvedeno žádné číslo účtu. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že úvěr má být poukázán na bankovní účet klienta bezhotovostním převodem. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeného u Fio banky bylo zjištěno, že dne 16. 2. 2022 byla poukázána částka 10 000 Kč na protiúčet číslo [bankovní účet]. V popisu platby je uvedeno„ půjčka dle smlouvy [číslo]“. Dne 16. 2. 2022 byla vystavena faktura [číslo] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč. Faktura byla vystavena na jméno žalovaného se splatností dne 18. 3. 2022. Z databáze časových řad [příjmení] [jméno] národní banky bylo zjištěno, že v období únor 2022 činila průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu 7,96 % ročně. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu číslo [bankovní účet] vedeného u Fio banky. Výpisy jsou doloženy z období srpen 2021 až únor 2022. <i>Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395, § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.</i> Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 2. 2022 elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytnula bezhotovostním převodem na účet částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu že žalovaný žalobkyni dosud na svůj dluh ničeho neuhradil, přiznal soud žalobkyni částku 10 000 Kč jako dlužnou jistinu úvěru. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši 10 000 Kč, je povinen žalobkyni uhradit též zákonný z prodlení z této částky ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. V části týkající se požadovaného úroku pak dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Smluvní úrok ve výši 0,9 % denně odpovídá roční úrokové sazbě převyšující 328,50 %, což převyšuje více než čtyřicetinásobně! průměrnou úrokovou sazbu u spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy o úvěru a je proto třeba dovodit, že toto ujednání ve smlouvě je absolutně neplatné jako příčící se dobrým mravům dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. V části týkající se žalobkyní vyčísleného úroku ve výši 2 700 Kč proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Soud žalobě naopak vyhověl, co do smluvní pokuty ve výši 4 050 Kč, neboť tato byla ve smlouvě sjednána výslovně a platně v souladu s ust. § 2048 a násl. o. z. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšná byla ve věci žalobkyně, které tak přísluší právo na zaplacení poměrné části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobkyni představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za 3 hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení a podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 85,50 %, neúspěšná co do 14,40 % a vzniklo jí tak právo na zaplacení 71,10 % nákladů řízení (85,50 – 14,40), které ve finančním vyjádření odpovídají částce 1 601 Kč. Právě v této výši proto soud žalobkyni právo na náhradu části nákladů řízení přiznal.