12 C 201/2024-9 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužné částky za kupní cenu mobilních zařízení.V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaná se žalobkyní uzavřela kupní smlouvy na koupi mobilních zařízení, za něž se zavázala uhradit kupní cenu ve splátkách splatných společně s vyúčtováním poskytovaných služeb elektronických komunikací. Žalovaná však následně za poskytované služby řádně neplatila, pročež jí žalobkyně tyto vypověděla a vyzvala ji k úhradě všech dlužných částek. V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná na ceně zakoupených zařízení dosud žalobkyni dluží částku uplatněnou žalobou a jelikož ji ani po splatnosti nesplnila dobrovolně, uložil jí povinnost k úhradě soud výrokem rozsudku, a to včetně povinnosti hradit zákonný úrok z prodlení.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 200 Kč příslušející za písemné podání soudu týkající se věci samé – žaloba.Lhůta k úhradě dlužné částky i nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.