12 C 260/2024-17 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 35 812 Kč s příslušenstvím z titulu regresní náhrady vzniklé v souvislosti pojistnou událostí ze dne 12. 12. 2023.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – příkazu , právnická osoba, , adresa, ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. S-MI 136/2024, relace Policie ČR o dopravní nehodě, potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 12. 12. 2023, uplatnění nároku – povinné ručení, fotodokumentace, dokladu o výplatě pojistného plnění, pojistné smlouvy, daňového dokladu č. , tel. číslo, , předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2024 s elektronickým dokladem o doručení, regresní výzvy žalobkyně a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný dne 12. 12. 2023 jako řidič vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, RZ , SPZ, (jehož vlastníkem a provozovatelem je , jméno FO, ) zavinil dopravní nehodu, při které poškodil vozidlo Škoda Kamiq RZ , SPZ, pana , jméno FO, . Žalovanému byla na místě provedena zkouška na přítomnost omamných látek s pozitivním výsledkem, následné lékařské vyšetření spojené s odběrem lékařského materiálu žalovaný odmítl.Pro uvedené jednání byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, § 125c odst. 1 písm. d), § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a to příkazem Městského úřadu Ivančice ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. S-MI 136/2024. Tento příkaz nabyl právní moci dne 21. 2. 2024 a vykonatelnosti dne 23. 3. 2024. Z tohoto rozhodnutí dále plyne, že žalovaný měl dříve uložen zákaz činnosti řídit motorové vozidlo a dále blokaci řidičského oprávnění od 29. 5. 2014 do současnosti.V důsledku uvedeného bylo žalobkyní jako pojistitelem poškozeného vozidla vyplaceno poškozenému za opravu vozidla 35 812 Kč a žalobkyně se tak se svým nárokem na úhradu poskytnutého plnění obrátila na žalovaného, který ovšem na předžalobní výzvu nereagoval.Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. f), h) zák. č. 168/1999 Sb., otázku úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu opodstatněná. Žalobkyně v přímé příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaným ve smyslu shora uvedeném vznikla škoda v celkové výši 35 812 Kč. Tuto škodu však žalovaný žalobkyni dosud nenahradil, ač kvalifikovaně vyzván a proto soud, vycházeje ze zákonných ustanovení výše uvedených, tuto povinnost uložil žalovanému výrokem rozsudku.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 433 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 2 540 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění) a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu.