12 C 293/2024-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 111 419,59 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvami o spotřebitelských úvěrech, smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), kartami zákazníka, přehledem plateb (případně tabulkami umoření), smlouvami o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 4, č. 5 ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení úplaty, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání.4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo1) dne 5. 2. 2022 smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 39 378 Kč, představujících úrok, úplatu a poplatky,2) dne 9. 12. 2021 smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 40 000 Kč.Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 26 401 Kč, představujících úrok, úplatu a poplatky,5. Žalovaný, přestože předmět úvěrů řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně uhradil pouze částky 11 500 Kč, 10 332 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti němu žalobkyně uplatnila právo na zaplacení zákonných úroků a smluvních úroků.6. Ze zákaznických karet žalovaného soud zjistil, že tyty listiny (vyhotovené ke dnům uzavření smluv o úvěrech) obsahují osobní údaje žalovaného, přičemž zde bylo vycházeno pouze z pracovní smlouvy žalovaného a jeho čisté mzdy 20 400 Kč měsíčně, resp. 27 000 Kč, tvrzených celkových výdajů přes 12 000 Kč měsíčně, resp. 16 000 Kč přičemž např. jeho výdaje na bydlení nebyly zjišťovány vůbec.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen „ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.11. Byť došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smluv o úvěru, dospěl soud k závěru, že výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť , právnická osoba, jako právní předchůdce žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, resp. poskytnula žalovanému spotřebitelské úvěry za okolností, z nichž nebylo možno vůbec dovodit, že žalovaný bude schopen tyto úvěry splácet. Jen s přihlédnutím k nízkým příjmům žalovaného a jeho tvrzeným výdajům je totiž zřejmé, že v době poskytnutí úvěru neměl žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši.12. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil nesplacenou část poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.13. Z tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že žalovaný na smlouvy uhradil částky 11 000 Kč a 10 332 Kč, tedy že žalobkyni doposud nevrátil pouze částku 18 500 Kč a 29 668 Kč. V této výši proto soud žalobě vč. zákonného úroku z prodlení vyhověl s tím, že ve zbylé části žalobu výrokem II. rozsudku zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř.. V daném případě však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl ve znění výroku III. rozsudku.