12 C 63/2024-18 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 80 198 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvami o spotřebitelských úvěrech, smluvními podmínkami Smlouvy o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), kartami zákazníka, přehledem plateb (případně tabulkami umoření), smlouvami o postoupení pohledávek, přílohou č. , hodnota, Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. , hodnota, , č. , hodnota, ze Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání.4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo1) dne 5. 12. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 18 735 Kč, představujících úrok, úplatu a poplatky,2) dne 3. 1. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 21 343 Kč, představujících úrok, úplatu a poplatky,3) dne 5. 12. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 27 001 Kč, představujících úrok, úplatu a poplatky.5. Žalovaný, přestože předmět úvěrů řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně uhradil pouze částky 10 500 Kč, 15 432 Kč a 11 530 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti němu žalobkyně uplatnila právo na zaplacení zákonných úroků a smluvních úroků.6. Ze zákaznických karet žalovaného soud zjistil, že tyty listiny (vyhotovené ke dnům uzavření smluv o úvěrech) obsahují osobní údaje žalovaného, přičemž zde bylo vycházeno z čisté mzdy žalovaného ve výši 4 200 Kč – 12 592 Kč měsíčně, tvrzených celkových výdajů 3 000 Kč měsíčně, přičemž např. jeho výdaje na bydlení nebyly zjišťovány vůbec.7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále též jen „ZoSÚ“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.11. Byť došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření smluv o úvěru, dospěl soud k závěru, že výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu citovaného § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť , právnická osoba, jako právní předchůdce žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, resp. poskytnula žalovanému spotřebitelské úvěry za okolností, z nichž nebylo možno vůbec dovodit, že žalovaný bude schopen tyto úvěry splácet. Jen s přihlédnutím k nízkým příjmům žalovaného a jeho tvrzeným výdajům (které jsou přepočteno na částku 100 Kč denně naprosto nereálné) je totiž zřejmé, že v době poskytnutí úvěru neměl žalovaný dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši.12. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil nesplacenou část poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.13. Z tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že žalovaný na smlouvy uhradil částky 10 500 Kč, 15 432 Kč a 11 530 Kč, tedy že žalobkyni doposud nevrátil pouze částku celkem 14 538 Kč. V této výši prosto soud žalobě vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení vyhověl s tím, že ve zbylé části žalobu výrokem II. rozsudku zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř.. V daném případě však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl ve znění výroku III. rozsudku.